Cestování

Jak (NE)kupovat auto v Kanadě

Jedinou věc, kterou jsme měli před odjezdem alespoň napůl domluvenou, byla koupě auta. 

Craiglist jsme projížděli tam i zpět a snažili se najít něco vyhovujícího. Chtěli jsme dodávku, takový domeček na čtyřech kolech. Přes léto (možná i přes podzim, kdo ví) v něm plánujeme bydlet, tak ať se tam neumačkáme.

Budget jsme si stanovili maximálně na 5000 CAD a vzhledem k tomu, že jsme se ve Vancouveru chtěli zdržovat ideálně týden, potřebovali jsme, aby auto už bylo překopané. Tedy se vším všudy, postel, kuchyňský koutek, kempovací zařízení atp. Kdyby mělo najeto do 200.000, a všechny serepetičky okolo a včetně motoru jely, tak jak mají, tak bychom se taky nezlobili. Jo a nakonec jsme doufali, že předváděčku stihneme nejlépe den po našem příletu, abychom vše okolo hezky rychle zařídili. 

Netvrdím, že ani jedno z toho nevyšlo, ale určitě to nebylo tak jednoduchý, jak jsem si v hlavě vysnila 😀

Zákeřní Němci

Uznávám, že tohle označení je možná poněkud kruté, ba možná poněkud nespravedlivé, ale sakra, jak oni mě nas*ali!

Kupovat obytné auto v průběhu sezóny je celkem blbost, výběr je malý a ceny zbytečně vysoké. Z toho mála, co jsme objevili nám přišlo jako relativně ideální jedno jediné. Tmavomodrý Chevrolet Astro z roku 2003 s postelí místo sedaček, náhonem na zadní (to je divný, že?), najetými ani ne 200.000 km. S jeho majiteli, párem backpackerů z Německa, jsem si psala už v Čechách a domluvili jsme se na prohlídku v pátek 19. 7..

Když se k nám v ten den dokodrcali, proběhlo asi půlhodinové seznamování s autem + krátká zkušební jízda. Ukázali nám ‘inspection form’ s vyplněnými checkboxy od automechanika, kde měli vykřižkované všechno, co je blbý, co úplně na hovno a co se musí naprosto i hned vyměnit. Jinými slovy, taková malá technická. V Britské Kolumbii není povinné STK, takže bylo fajn, že naši Němci ji ještě před prodejem zodpovědně udělali. V největším pekle byly zadní brzdy a tlumiče (respektive celá ‘suspension’), našly se i další křížky, ale ty nebyly údajně tak akutní. Němci nám slíbili, že tohle vše nechají v pondělí opravit a s cenou půjdou ještě o 200 CAD dolů. Znělo to super, ale i tak jsme jim řekli, že stoprocentně to potvrdíme až ve chvíli, kdy budeme jistojistě vědět, které checkboxy jsou v pohodě, a které ne. To abychom si byli jisti, do čeho přesně jdeme a nepotkalo nás žádné nepříjemné překvapení. Jasnačka, chápeme – říkali! Vše se odkývalo, ruka se podala – jelito, kopyto, platí to! 

V ideálním světě jsme měli mít auto hned následující úterý. A taky, že jsme ho měli!

Kev je zkuřka

S Němci to nedopadlo. Přes víkend jsme si vyměnili ještě pár zpráv, kde mi Jasmin nenápadně sdělila, že mají další zájemce. Říkám si, tak nevadí žejo, my jsme byli první a už jsme s nimi domluveni – tihle noví zájemci se logicky řadí až nás přece, snad existuje nějaká spravedlnost – předbíhat se nemá.  

No tak velký prd! Svou naivitu mohu spláchnout do záchodu, ať se hezky sveze do černočerných hlubin.

V pondělí píšu Jasmin, jak to vypadá u mechanika. Odepíše mi kilometrovou zprávu, že ona je teď už v Calgary a auto řeší pouze její přítel, kterému záhadně zapomněla dát na nás kontakt plus se mu vybil mobil, a tak se nemá jak spojit ani s ní samotnou, natož pak s námi. Nakonec jen tak mimochodem dodá, že se u mechanika potkal s těmi dalšími zájemci, takže bude mnohem jednodušší, když to auto prodá jim.

Aha, tak díky moc.

Hromy, blesky a plně nabité power banky na vás!

Nebudu tvrdit, že mě toto zjištění vůbec nevykolejilo 😀 Nutno dodat, že domluvit si jedno jediné auto je trochu blbost; ale tak sakra, ono fakt nic nebylo. Na craiglistu a FB marketplace jsme byli přilepeni nejmíň 4 hodiny denně.

Zas a znovu jsme nažhavili mobily, Kuba našel ucházející auta – ano, z nároků jsme museli poněkud slevit 😀 A já všechny následně obepisovala. Inzeráty byly bohužel celkem staré, a tak jsme si od toho moc neslibovali (spoiler: doteď nikdo neodepsal :D). Naštěstí jsme si vzpomněli na Keva, fotografa z Británie, kterému jsme na auto psali už předtím, ale nakonec to zrušili, protože měl vyrobenou postel na šířku auta, kde by se 190ti centimetrový Kuba nevešel. Jo a hlavně neplánoval udělat technickou kontrolu, bez které jsme auto kupovat nechtěli. 

No, jak se říká, zoufalá situace si žádá zoufalé činy.. Tak je to fakt pravda 😀 Kevovi jsme napsali a hned nám odepsal. Kev totiž jako jeden z mála, co něco prodával, bez problémů odpovídal a dalo se s ním dobře domluvit (příběh o tom, jak jsem si ne-kupovala mobil, matraci a další věci je až na jindy, ehm). Ještě v pondělí večer jsme si auto prohlédli. Byl to taky Chevrolet Astro, ale tentokrát z roku 2004, s náhonem na všechny čtyři, najetými cca 320.000 km a v opoznání horším stavu než auto od Němců. Zrezlé bylo až hanba, při nastartování dělalo odporný a neskutečně hlasitý zvuk, při jízdě dost divně hučelo (to prý proto, že má velký obsah) a tak nějak ‘plavalo’. Pod kapotou pár hadiček jen tak viselo, dveře u spolujezdce špatně zavíraly, jezdící dveře šly naopak pěkně na prd otevírat, úložný prostor mezi sedadly byl urvaný, takže svévolně jezdil, kam se mu zachtelo a polovina elektroniky (pojistky), ABSko a ventilátor nefungoval. V to pondělí jsme ale dobrou polovinu věcí nevěděli. Kev vypadal dost v pohodě, celé auto vonělo po trávě, zadní strana byla obložená dřevem a auto mělo zvenku několik nálepek. Taky nám tvrdil, že s ním ujel 8000 kilometrů po USA a Kanadě a kromě palivového čerpadla, které musel vyměnit, jelo vše, jak mělo! 

Stejně bylo totálně jasné, že je to velká bílá herka, ale aspoň mělo duši! 😀 Navíc Kuba už nechtěl poslouchat moje otravné skučení opírající se o fakta, že aut je fakt málo; a tak jsme si s Kevem hnedka podali ruce. Jelito, kopyto, platí to podruhé – ale teď už fakt!

Myslím, že kdyby mělo udělanou kontrolu, tak na něj nikdy nekývnem, ale tak kdoví 😀 Asi jsme si řekli, že je holt lepší nevědět, haha.

Ve středu ráno jsme si auto převzali a rovnou šli zařídit přepis a pojištění. Z naší zkušenosti si můžete vzít jedno ponaučení. Probuďte v sobě klasického Čecha a ojebte, co můžete (jo, vím, zní to hrozně). Dost ušetříte.

Kanada, respektive Britská Kolumbie, je totiž specifická. Tady neodvádíte daně pouze z koupi nových věcí, ale i z těch starých. Tedy, i když naše auto mělo už několik majitelů, po každé koupi se musí zas a znova odvádět daň. A to my nevěděli. Při prohlídce jsme se o tom bavili s Kevem a ten nám řekl, že on žádnou daň neplatil, tudíž my taky nebudeme. V reálu jsme ale za naši starou herku, která nás stála 4.300 CAD, odvedli 516 dolarů, což je v přepočtu cca 10 000 Kč 😀 Hrozně vtipný tady všechno. Fakt. A nejvíc vtipné bylo zjištění, že cenu, za kterou jsme auto koupili, nikdo nekontroloval. Klidně jsme ji mohli napsat mnohem nižší a spokojenost by byla na obou stranách. Později jsme zjistili, že při nejmenším Češi to tak běžně dělají. Jak by taky ne, ehm.

Úterý, 30. července

Z Vancouveru jsme vyjeli teprve včera, přípravy trvaly trochu déle než jsme plánovali. Máme za sebou první noc v autě. Spali jsme blízko skal na ‘free camping spotu’ spolu s dalšími sto auty. Já je samozřejmě nepočítala, ale cítila jsem se tam jak uprostřed Václaváku.

Teď bude sedm večer, ležím v autě na příliš vysoké matraci, píšu a koukám na Kubu, jak vaří večeři. Jsme na spodním parkovišti u Garibaldi Lake, kde není ani noha a zvažujeme, kam si zítra zajdeme na trek. Kubi před chvílí ještě pár věcí přidělával a máme dokonce i malý stoleček a plnou prdel háčků na útěrky, ručníčky, vařečky a tak. Celý to vypadá fakt hezky a všechno je vyrobeno a umístěno velice parkticky! Dřevo jsme získali od hodných Čechů za pár pivek přes FB skupiny. Pak si Kuba pár dní máknul a vše vyhotovil do dokonalosti. Já uklízela, hodně uklízela. Kev byl celkem velký prase, tak se dá říct, že jsem si taky dost mákla. Potřeby na kempování a vaření jsme koupili ve Walmartu, který teda není vůbec tak levný, jak se traduje, pak v Dolaramě, v Canadian Superstore a něco málo v Salvation Army. Matraci máme přes Facebook a získat ji byl snad ještě větší boj než honba za autem.

Už bude večeře, tak jdu jíst. Zítra vařím já, to je jasný. Jedem na střídačku. 

Dobrou chuť.

Jeden komentář

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *