Na Aljašku a ještě dál

Oficiální Alaska Highway spojuje aljašské město Delta Junction a kanadský Dawson Creek v Britské Kolumbii, což je zhruba 2200 km. Je vyhlášena svou nedotčenou přírodou, nekonečným množstvím zvířat a dechberoucími výhledy. Řadí se mezi nejscéničtější cesty světa a Kanaďani jsou na ni právoplatně hrozně pyšní. Na každém rohu najdete prospekty popisující historii stavby této silnice. 

Po útoku Japončíků na Pearl Harbor v roce 1941, došlo Amíkům, že je potřeba začít se víc bránit a potřebují zásobovací silnici. Jelikož Amíci velice chytře odkoupili Aljašku od Ruska dost let zpátky, řekli si, že ji využijou co nejvíc to jde a během 8 měsíců byla dálnice na světě! Hlavní spojnice skrz Kanadu mezi dalekou Aljaškou a 48ti americkými státy! Stavělo ji `pouhých` 11.000 US vojáků a 16.000 pracovníků z US a Kanady. 

• 

• 

Aktuální stav dálnice je trochu špatný. Jestli se tvrdí, že v Čechách máme hrozné cesty, zkuste si projet celou Alaska Highway. Kanadská část je o něco lepší než alajšská. Díry, vlny, skoky, horské dráhy … pruhy semtam na pár kilometrů zmizí … Tlumičům dáte fakt zabrat. Když ale chytnete počasí, ty výhledy za to fakt stojí. Pravda, že jsou všude dost podobné, ale na kráse jim to neubírá. Nekonečné jehličnaté lesy, hory, bažiny, jezera. Po cestě je plno kempů, suchých záchodů a signál povětšinou nikde. 

Salmon Glacier a `tyvole, to je zas medvěd?`

Pro mě bylo tento ledovec beze sporu tím nejkrásnějším, co jsem zatím v Kanadě (i na Aljašce) viděla. Jezera jsou tu sice neuvěřitelná, ale myslím, že v evropském Rakousku nebo v Itálii se taky nemají za co stydět, proto nijak nepředčily mé očekávání. 

I když leží na území Kanady, abyste se k němu dostali, musíte přejet americké hranice. Jiná cesta po zemi nevede. Ze silnice 37a, což je 60 km (de facto 120 km) zajížďka od hlavní trasy (BC) Yukon-Alajška, uvidíte výhledy jak nikde. Za každým rohem vyčnívá kouzelný ledovec a u toho nejslavnějšího, Bear Glacier, si na pár minut zastavíte a pořád jen koukáte a nechápete. Nakonec dojedete do kanadského města Stewart. Ze Stewartu, kde se natáčelo hodně depresivních filmů odehrávajících se v nehostinné krajině nikoho – např. Insomnia s Al Pacinem, Věc atp. – se přesunete do vedlejší vesnice Hyder, která vznikla jako kanadské dvojče alijašské vesnice Hyder.

Proč?

Kvůli prohibice. V Kanadě se zřejmě odjakživa pilo, co hrdlo ráčilo, ale Amíci takové štěstí neměli, a tak si postavili Hyder. Tamější horníci (oblast je bohatá na stříbro a meď) si tak každou noc mohli přes hranice na pivo a panáka, něco málo si propašovali domů a všichni byli spokojení.

Když přejíždíte hranice, nikdo vás nekontroluje – aspoň nás ne – někdy tam bývá celník, ale musíte mít štěstí, abyste na něj narazili. Takže jo, z ničeho nic se nelegálně ocitnete v Americe. Samozřejmě i na těch pár kilometrů území se změní ceny na americké dolary, konečně jste si již od začátku vědomi, kolik za co zaplatíte, protože daň je již započítána (v Kanadě je daň zvlášť), u staveb vlají americké vlajky a značky s povolenou rychlostí jsou značeny v mílích. Jinak je ale US Hyder městem duchů, nežije tam skoro nikdo a nic. Za ním je wildlife rezervace Fish Creek, kde můžete ve volné přírodě pozorovat medvědy. Bohužel není jisté, že je doopravdy spatříte. Uvnitř jsme nebyli (nebrali karty), ale těsně za rezervací nám zkřížilo cestu pár black bearu. 

Pak začíná ta pravá sranda. Konec vybetonované cesty a hurá na 30 km po gravel road (= nezpěvněná, štěrková cesta??). Míjíte lesy, doly, kaňony, všelijaké výhledy až bum! Po hodině a něco stojíte před lososovým ledovcem.

Nedá se to popsat. Fakt ne. Obrovská řeka ledu, stará tisíce let, hraje všelijakými modrobílými barvami a vy tam takhle maličký na to hledíte. I když je relativně teplo, od ledovce se line příjemná zima a hrozně hezky to zebe. Nejsou tam žádné zábrany, lidí taky moc ne, a tak to jen vnímáte. 

• 

• 

`V 16ti letech jsem se svým tehdejším klukem absolvovala měsíční eurotrip autem. Tenkrát jsem poprvé viděla obří ledovec. Rovnou ten největší v Alpách, Alestch Glacier. Nevím, jestli jsem to v té době ještě neuměla ocenit nebo mi vadily všudypřítomné zábrany, které trošku bránily v absolutním výhledu, protože kanadský Salmon Glacier mě dostal do kolen. Už nafurt si budu pamatovat ty ledové závany větru, shluky komárů, němou nádheru a pána, co prodával tři pohledy za dvě babky.`

`Tohle bylo tak nádherný, že by to měl každý vidět naživo. Fotky i slova jsou na přírodu až moc krátký.`

…

Když jsme ten večer hledali místo na spaní, už zpátky na silnici směr Aljaška, viděli jsme nejmíň 15 medvědů a 1 splašeného losa! (U Boya Lake jsme dokonce pěšky narazili na medvědici s mládětem – byli jen 150 metrů od nás!)

• 

• 

…

Yukon

Carcross a pouštní duny

Den nato jsme crossli hranice mezi Britskou Kolumbií a Yukonem! Yukon má ve sloganu `Larger than life` – je 6x větší než Česká republika a 80% této oblast tvoří pouze divočina a žije zde 10x více zvířat (losů, medvědů, vlků, caribou/jelenů, koz a ovcí) než lidí.

• 

• 

• 

• 

První větší zastávku jsme měli v roztomilém městečku Carcross (=caribou crossing). Má kolem 500ti stálých obyvatel, významné vlakové nádraží (White Pass) a mnoho barevných historických budov. Snad jako všude v Kanadě tady hrají velkou roli původní obyvatelé. V `centru` stojí totemy, na budovách jsou nakreslené indiánské malůvky a v uměleckých gift shopech si můžete koupit zlato v lahvičkách. Asi není žádnou novinkou, že Yukon a zlato jde ruku v ruce. Největší zajímavostí tohoto pidi města je píšečná pláž. V ojediněle teplých dnech se zde můžete vyplácnout a zvlažit se v přilehlém jezeře! No a o pár kilometrů dál je poušť!

• 

• 

Whitehorse, město zlata a teplé sprchy

Whitehorse je hlavní město Yukonu. Žijí zde 2/3 obyvatel celého Yukonu, tedy 30.000 lidí (někde jsem četla, že 40.000). Městem protéká slavná řeka Yukon a za mě tím nejhezčím, co tam můžete zažít je Miles Canyon a teplé sprchy na bazénu. Také se tam nachází vrak lodi Klondike, artové obchůdky s foukaným sklem a nejdelší dřevěný fish ladder (366 m) na světě, který pomahá migrujícím lososům překonat nelehkou cestu zpět k místu svého narození. 

• 

• 

(pozn. ve Whitehorse je nejroztomilejší obchůdek Yukonu, The Collective Good, s výrobky od místních designerů, přírodní kosmetikou, zero-waste věcičkami atp. Já mám odtama ty nejhezčí náušnice planety s yukonským zlatem a štěstí v duši, haha.)

To auto zas nejede?

Na spaní jsme se přesunuli 140km od Whitehorse, asi 500m od hlavní cesty k řece. Ráno nás čekalo hezký překvápko. Píchnuté přední kolo, protivný déšť a velká radost, že jsme si tenkrát v BC koupili hever a že dnes nekempujeme uprostřed ničeho. Bohužel klíč, který jsme měli k uvolňování šroubů, nebyl ani na ty dvě věci, ale byl jednoduše a pouze na hovno, a výměna jediného kola zabrala Kubovi více než 2 hodiny. 

Už vím, že WD40 a správné nářadí je důležitější než všechno yukonské zlato světa. 

Já mezitím obvolala přes 10 pneuservisů a autooprav. Drtivá většina byla ve Whitehorse, kde chtěli měnit všechna 4 kola (protože máme 4×4) za 1200 CAD 😀 ale v okolních vesnicích nic nebylo. Je sice jasné, že v mini vesničkách se nějaký automechanik vždy najde, ale jeďte tam s rezervou, co je úzká jak špageta. Nakonec jsme vyrazili do nejblížšího města, Haines Junction. Nějakou záhadou jsem totiž sehnala kontakt na Jeremyho a Duffa, automechaniky, které neznal jediný obyvatel Haines Junction (včetně paní z Visitor Centra), ale opravit kolo uměli. Strávili jsme tam hodinu a od Duffa a jeho kámoše se dozvěděli, jak je hrozně lehký vyrýžovat zlato a že na tom stále vydělává obrovské množství lidí, a že bychom do toho měli jít taky 😀 Nahlodali nás, abychom to otočili zpět do Whitehorse a zamířili k Dawson City, kde se o prodlouženém víkendu konaly Discover Days. Jedná se o největší svátek v roce. Tamní obyvatelé a návštěvníci ze širokého okolí slaví dny, kdy bylo poprvé objeveno zlato. Duff nás také uklidnil, že s `engine light on` řídí vlastně pořád a být námi, tak to ani neřeší, pokud nám auto jezdí 😀

Odjeli jsme s dolitým olejem, zalepenou pneumatikou, novým klíčem a šroubkem z pneumatiky pro šťěstí. 

Celé odpoledne jsme strávili ve Visitor centru. Ať jste v jakékoli prdeli, visitor centra jsou skoro všude, tzn. i pitná voda, wifi a v Haines Junction i krásná expozice o původních obyvatelích, yukonské přírodě atp. 

Na noc jsme se uchýlili k největšímu yukonskému jezeru Kluane. Přes noc klesla teplota těsne nad nulu, takže jsme poprvé vytáhli dva spacáky. Venku byl při nejmenším uragán a déšť bil do střechy auta tak moc až z toho bolely uši. Cítila jsem se jak u rozbouřeného moře. Setmělo se až půlhodiny před půlnocí – čím blíž se dostáváme k polárnímu kruhu, tím delší jsou dny.

Vzhledem k tomu, že jsme byli přímo uprostřed národního parku Kluane – tedy parku, který je na seznamu UNESCO a najdeme v něm nejvyšší horu Kanady, Mt. Logan (5.959 m) a ta největší ledovcová pole světa mimo polární oblasti – tak jsme si na ráno naplánovali hike na Sheep Mountain. Bohužel bylo ještě hůř než večer, takže jsme ani nevylezli z auta a pokračovali dál v cestě – já v posteli, Jakub za volantem.

(pozn. Hikování v Kanadě/ na Aljašce není zrovna jednoduché. Jestli si chcete vyšlápnout i něco jiného než zprofamované treky v BC nebo v Albertě, nečekejte značené trasy. Vždy si můžete dát pár kilometrové procházky po okolí, ale pohledy na velehory nečekejte. Když chcete vidět pořádné hory – např. Mt. Logan nelze spatřit z žádné přístupné trasy – připravte se na několikatýdenní expedici, pronájem letadla, lezení po ledu atd., atd. Na jedné straně je krásné, že příroda je tady doopravdy panenská, protože málokdo se dostane `dovnitř`, na stranu druhou, je to pro mě jakožto holku, co miluje hory a lapání po dechu v kopcích, velké zklámání. Je samozřejmě jasné, že když tady člověk už nějakou dobu bydlí, tak si nějaké hiking trails v pohodě najde)

Na okolní vrcholky napadnul čerstvý sníh a my konečně překročili hranice s Aljaškou.

P. S. Levá náušnice mi propadává ušní dírkou, kde jsem v mládí nosila tunel.

P. P. S. V Yukonu jsme neviděli žádná zvířata.

P. P. P. S. Teď (21. 8.) jsme na cestě do aljašského města Anchorage a právě stojíme v koloně. Hoří lesy.