Lesní požáry a jaká je vlastně Aljaška?

Když já nevím, jak začít.

Sedím v autě a odjíždíme z Anchorage. Strávili jsme tu noc. Na veřejném parkovišti hned vedle obřího warehousu (zásobovací sklad?), kde celou noc jezdily náklaďáky tam a zpět. Nad hlavami nám co chvíli lítala letadla. Všude bylo plno světla a Kuba vytvořil novou provizorní zástěnku na přední sklo ze svého ručníku; ze svého, protože ten můj už od začátku slouží jako zastěnka jezdících dveří -> dochází nám ručníky! 😀 Anchorage je největší město Aljašky. Snad na všech prospektech uvidíte nádhernou panoramatickou fotku města s polo-mrakodrapy a za nimi obří hory s tunou sněhu. Jde prý odsud vidět i 200km vzdálená nejvyšší hora Ameriky, Mt. Denali (bývalý McKinley). Jenže posledních pár dní tu hoří lesy a nejde vidět nic. Ani z Anchorage, ani odněkud jinud.

Zrovna dneska je to asi nejhorší. Pálí oči, ve vzduchu smrdí oheň a je to zvláštní. Jakoby všude byl těžký opar a on ne a ne zmizet.

…

Pár metru od nás si plavou belugy! Jedeme podél oceánu, co chvíli zastavujeme a koukáme na ně! Jsou nádherně bílé, vůbec ne tak velké a je jich opravdu moc! Na view pointech je plno lidí, všichni ukazují prsty do dálky a smějou se jak měsíčci na hnoji.

Mám fotky, mám i video, ale není vůbec lehký na nich najít belugu. Zkuste to!

…

Jaká je teda Aljaška mýma očima?
Jak už jsem psala – hrozně rozmazaná, hrozně kouřová a hlavně dost jiná než jsem si ji představovala.

Všude je plno důchodců. Dle mého jsme tady ti nejmladší cestovalé 😀 Jezdí velkými autobusy, zastavují na každém turistickém pointu, nosí stejné červené bundy s nápisem Aljaška a u suchých záchodů nadávají jak jsou nechutné. Zde jsem s nimi zajedno, protoze častokrát je to opravdu pos*ané peklo.
.
Podél ‘dálnic’ jsou poštovní schránky. Na první dobrou se může zdát, že jste ve velké divočině, ale kousek za těmi hustými lesy jsou normální obydlené domy.
.
Vlajka Aljašky připomíná vlajku EU. Je ale na ní Velky vůz a Severka. Pro mĕ je to snad nejhezčí vlajka světa.
.
To jsou samé míle, galóny, yardy, stopy, farenheity, … a mi převody jednotek nikdy nešly.
.
Hodně věcí má společných s Kanadou (hl. Yukonem). Jsou tu výborní lososi, medvědi – někteří brown bears jsou ale zbarveni do bíla! Jsou zde časté lesní požáry – aktuálně je největší sucho ve střední Aljašce od 60. let – velké pokuty za ‘littering’ (vyhazování odpadků do přírody) a třídění odpadu jim bohužel moc nejde.
.
Je tu sakra levný benzín, průměrně pod 3 USD/70 Kč za galón/3.8l -> Aljaška má významná naleziště ropy. Na úplném severu, tam, kde jsou arktické teploty a vám zmrznou i zuby, byla v 70. letech objevena ropa. Vzhledem k tomu, ze tamějším těžařům pochopitelně nevyhovovaly pracovní podmínky, ale ropy se vzdát nechtěli, rozhodli se postavit ‘pipeline’. Skoro 1300 km dlouhou trubku vedoucí z North Slope až k Valdezu. Přes rozsáhlé oblasti permafrostu, horská pásma, údolí – jsou i tací, kteří stavbu pipeline přirovnávají k Sedmi divům světa… Tahle sranda stála v roce 1977 osm miliard dolarů – a kolik jim vydělala se už nikde nepíše:D pozn. Humbuk okolo nalezení tohoto pokladu byl prý stejně šílený jako zlatá horečka!
.
Je to tu samá bažina! A je tu tolik hor, že některé nemají ani jméno!
.
Santa Claus žije v konzumu. Na Severním Pólu s McDonaldem, Wendy’s a dalšími fast foody. Kyč-jak-byk. Soby má zavřené pod zámkem a vypadají všelijak jen ne šťastně.
.
Je tady hrozná zima a jindy zase hrozný teplo. Jaro je v červnu, léto v červenci a podzim v srpnu. Zbytek je zima 😀 Samozřejmě květen i září jsou na tom taky celkem dobře.
‘Are you cold, miss?’ ptá se mě asi 10ti letý klouček v triku s krátkým rukávem.
‘Im always cold,’ odpovídám já v triku s dlouhým rukávem, fleecové mikine a hrubé péřovce.
Nejvyšší teplota, co kdy byla na Aljašce naměřena je 37 stupňů, ta nejnižší sahá až k -62 stupňům. Svou krásnou barevnou čepici jsem tady vytáhla už 4x!
.
V lese musíte dělat co největší rámus. Doporučuje se zpívat, hulákat, velice nahlas si povídat atp. Zapomeňte tedy na všechno, co vás jako malé učili vaši rodičové, na Aljašce ani v Kanadě s tím daleko nepochodíte. Jo a rolnička prý není nic moc, někteří dokonce tvrdí, že zvědavé medvědy přiláká ještě víc. Ale kdoví.
.
Města jsou tu velmi americká – čekala jsem, že budou víc aljašské 😀 Když vjíždíte do města, začnou se po obou stranách objevovat nevzhledné betonové placky s různými fast foody, restauracemi, divnoobchody, benzínkami.. V jednom takovém divnoobchodě jsem si poprvé koupila sušené maso a zamilovala jsem se. I když maso moc nejím, tohle byl sen.
.
Od Fairbanks až po Anchorage lítají všude letadla. Na celé Aljašce je několik stovek, možná i tisíců, letišť. Značná část patří pod americkou armádu (je zde i hodně vojenských prostorů) a prvních pár dní mě to tady vyloženě štvalo.
.
NP Denali mě hrozně zklamal. Tam jsem se těšila beze sporu nejvíc a mám z toho velký prd. Do parku vás jen tak nepustí. Musíte si koupit místo v autobusu, ten vás po 8 hodinách vyhodí u Eilson VC ($43 plus $15 za jednodenní vstup do NP), kde slibují nádherný výhled na Denali; pak můžete pokračovat další 3 až 4 hodiny ($64) na jiná známá místa. Je pravda, že po cestě spatříte mnoho zvířat a bus vám kdekoliv zastaví, ale takhle si trékování v horách fakt nepředstavuju. Když chcete jít na vlastní pěst, autobusu se stejně nevyhnete. Jestli, plánujete v parku přespat, dostanete 90 min. výklad, jak se v něm chovat, kde zjistíte, že se zde neznačí trasy a že to není prdel; na jídlo vyfasujete kulatý food container, do kterého se nedostanou medvědi a celí natěšení můžete vyrazit.
Věřím, že tenhle NP bude nádherný, protože už to málo, co jsem viděla, bylo krásné, takže si tu možná na důchod zajedu.
V červené bundě s nápisem Aljaška.
.
Jsou tu drazí automechanici. Jak to vím? Jistěže jsme v Anchorage navštívili 4 mechaniky, aby nám ten poslední opravil další posranou věc na našem autě 😀 #kuproku #steeringpump
.
Nepřevážejte přes hranice ovoce a zeleninu. Zabaví vám ji. V horším případě dostanete pokutu $300.

NP Denali, volně přístupný Savage River loop trek

…

Z belug jedeme dál. Dostáváme se k úžasným ledovcům, které jdou přes kouř vidět jen tak napůl. Koukáme na výletní lodě na Portage lake a okolní krajina vypadá jak zélandský Milford Sound. Ve Visitor Centru, co vypadá jak z James Bond, shlédneme krátký film o Aljašce, kde se dovídám o krvavém honu na lososy neboli růžovém zlatě, co se odehrál v minulosti.

Dostáváme se k začátku trailu na Byron Glacier. Po 1.5 km značného treku jsme u malého ledovce a řeky. Pár lidí pokračuje dozadu k většímu ledovci přes velkou mohylu obřích kamenů a my je následujeme. Nakonec objevujeme neuvěřitelnou ledovcou jeskyni, uvnitř ‘prší’ a my raději nejdeme až na konec, protože se může kdykoliv zbortit.

Taky pak do řeky spadne jeden obří kus ledu. Au.

Chodíme všude okolo. Před námi je ledovec vysoký asi 10 metrů a já z toho nechápu!

Otáčíme to a v basecampu brodíme řeku a jdem ještě kouknout k menšímu ledovci. Já jdu napůl cesty bez bot, Jakub to přeskáče přes šutry. Voda je ledová, ale skvělá. Nožky se mi koupou v Evianu! Později pozorujeme luxusně oblečenou paní v klobouku a s kabelkou ala Louis Vuitton, jak stojí na malém ostrůvku kamínku a nemůže tam ani zpět. Mladý kluk ji přispěchá na pomoc, hodí si ji na záda, přebrodí s ní 10ti centimetrovou řeku a paní je zachráněna.

Ještě ten den pozorujeme lososy! Desítky lososů v mělké říčce. Někteří jsou stříbrně šedí a pár sytě růžových. Ti růžoví jsou ve sladké vodě už hodně dlouho, proto změnili barvu. Mají nakladená vajíčka – přesně tam, kde se před několikalety vylíhli oni – a chrání své dětičky.