Borůvky, lovecká sezóna a kuřecí města

Na Aljašce jsme strávili celkem 13 dní. Od té doby, co jsme dorazili do rybářského města Seward, se mi Aljaška zalíbila na milionkrát víc!

Mezi fjordami plavaly mořské vydry, na pláži bylo stovky vyplavených medúz a ve vodě stálo několik desítek rybářů v gumácích. U přístavů byly velké háky na nově ulovené ryby a i když to na mě bylo až moc krvavé, k Aljašce tohle sedí jako prdel na hrnec.

Trek k ledovcovým polím podél Exit Glacieru

Kolem Sewardu je hrozně moc ledovců (nevím přesně kolik, ale je jich určitě více než 40)! Když se autem blížíte k tomu nejznámějšímu a pravděpodobně i nejpřístupnějšímu, k Exit Glacieru, už po cestě míjíte cedulky s různými daty. Značí, kam až ledovec v daném roce dosahoval…

Celý hike k Iceharding Fields, tedy k ledovcovému poli, které krmí 40 okolních ledovců, je tam i zpět cca 13,5 km. Převýšení kolem 900m a všechny pamflety ho hodnotí jako ‘difficult’. Vždy ale samozřejmě záleží, s čím jej porovnáváte. Pro lidi, co jsou zvyklí aspoň semtam chodit po horách, je celkem v pohodě. Jen se holt trochu zapotí, zadýchají a asi je trochu budou bolet nohy.

Nicméně, většinu cesty se okolo vás rozprostírají nádherné výhledy na okolní hory a na Exit Glacier. Přes léto se jde po vyšlapané horské cestičce, která je lemována růžovými kytkami a pak úplně na konci vás čeká rozsáhlé pole ledovců… Takže zpocené čelíčko a bolavé nožky se zvládnout dají ))

Chodí tam bohužel dost lidí (trek patří k nejhezčím na Aljašce), takže případné odskočení na čůrání je dost problematické, haha. Jestli budete mít fakt na krajíčku, doporučuji odebrat se do houštin, kde si sice budete připadat skrytí, ale z vrchu vás dozajista uvidí scházející trojice kluků.

…

Když jsme ze Sewardu po třech dnech odjížděli, požár v 80km vzdáleném Swan Lakeu se stále nezmenšoval a se změnou větru zas a znovu zahalil celé město do kouře. Auto jsme větrali následujících 48 hodin a vlasy mi beztakže smrdí doteď.

Glenn Highway a neuvěřitelné výhledy do dálav

Seward byl naše nejzazší zastávka, a tak jsme se pomalu začali vracet do Kanady. Vzhledem k tomu, že mezi Anchorage a Sewardem vede jen jedna cesta, absolvovali jsme ji ještě jednou. Minule jsme podél highway belugy, teď byl ale zřejmě odliv, takže vody málo a belugy nikde.

Později jsme projížděli skrz farmářské město Palmer, kde se zrovna konal několikadenní Alaska State Fair. Byla tam triliarda aut, zácpy a morda lidí. Doteď úplně nechápu, o čem tento ‘festival’/veletrh vlastně je, ale má to něco společného s farmařením, zemědělskými stroji a soutěží o největší zeleninu 😀

Pokračovali jsme dál v cestě, až jsme si to rázovali po Glenn Highway. Opět a zase je vyhlášena svými božskými výhledy, divokou přírodou atd. atd…. Vzhledem k tomu, že si celkem nastoupáte, velkou část cesty jedete jakoby po hřebeni a vy koukáte do údolí, na řeku, na hory a na nekonečné lesy s barevnými listy (podzim <3)!

Už nevím u které míle jsme zastavili na parkovišti u starého dědy, co prodával domácí sušené maso. Dal nám celou dlaň ochutnávek – nejvíc měl elků (něco mezi jelenem a losem) a jelenů – a i když mi to chutnalo, tak mi to pokrytecky přišlo hrozně líto a taky hrozně drahé ehm, tak jsme odešli s prázdnou a děda byl z toho poněkud kamenný.

Bylo už po šesté večer, ale světla pořád hodně a my jsme ještě chtěli stihnout Matanuska Glacier. Dlouhatánský ledovec, který se neohroženě táhne aljašskou krajinou a vy se po něm hezky pěkně můžete procházet (pravděpodobně jen s tour?). Cesta, která k němu vede se ale očividně na večer zavírá a znovu ji otevírají až ráno. Spali jsme tedy o pár kilometrů dál s tím, že si tam skočíme dopoledne. Na našem lesním plácku nikdo nebyl. Před půlnocí dojelo gigantické RV (obytňák) a ja se opět bála, že to jsou potenciální vrahové (tohle se mi děje běžně).

Nebyli.

Ráno povyskakovali z auta a mladý chlápek se nám omlouval, že nás jejich noční příjezd určitě vzbudil. Kolem chlápka poletovali dva blonďatí skřítci. Za půlhodiny vidím celou rodinu pohromadě – maminka, tatínek a 4 děti (aspoň vím, že se ti kloučci samovolně nezmenšovali). Že jsou prý na Aljašce teprve dva roky a když teď začala lovecká sezóna, tak si byli zalovit někde u Chickenu – tam jsme měli zrovna namířeno.

pozn. #1 když jdete během lovecké sezóny do lesa, měli byste prý nosit oranžovou čepici, aby si vás lovci nespletli se zvířetem

pozn. #2 ještě ten stejný den jsme narazili na protijedoucí auto s mrtvým losem na střeše; byl celý zakrytý, trčela jen kopyta, kousek hlavy a sťaté parohy

Na Matanusku jsme se nakonec nedostali. Při zjištění, že vstup je za 60 CAD pro dva, jsme se dohodli, že si to raději ušetříme na další potenciální opravu auta. Haha. Priority.

Borůvčí a 30 obyvatel města Chicken

Takže jsme jeli dál. Já měla napuchlou levou ruku a připadala jsem si jak tučné michellinské batole – popíchala mě zmutovaná sandfly – jinak se žádná dramata nekonala. Na večer jsme dorazili do krajiny, která připomínala 15x větší a 483839x barevnější Jeseníky.

• 

• 

Z rudě zbarveného borůvčí vykukovaly obří borůvky a opodál rostly brusinky! Já uvařila večeři a Kuba mi na budoucí snídaně nasbíral kopu borůvek (brusinky ne, ty byly hnusné).

Další den jsme se zastavili v Chickenu, v posledním ‘městě’ před hranicemi s Kanadou. Cesta do Chickenu je otevřena pouze přes léto, v zimě se tam dostanete pouze se psím spřežením (možná i jinak, ale líbí se mi, jak to zní:D). Je to šíleně bizarní městečko s jedním splachovacím záchodem v RV kempu a s velmi omezenou Wi-Fi (signál tam samozřejmě není). Centrum tvoří tři nebo čtyři domečky – gift shop s pumpou, bar, a kavárna s vyhlášeným dortíkem. Podlaha v gift shopu je postavena nakřivo, takže se tam cítíte jak Alenka. V baru je rozvěšených asi tisíc kšiltovek, které tu zanechali turisti, a když si v kavárně objednáte cappucino, donesou vám překapávanou kávu a přeslazený dortík 😀

• 

• 

• 

Pár metrů od centra je v RV campu další turistická atrakce – velká plechová socha kuřete, ukazatel s dalšími ‘kuřecími’ městy a obří loď, která v minulosti rýžovala zlato. Chicken bylo totiž významným nalezištěm zlata. Doteď se tam něco najde, a právě proto 1/3 obyvatel pracuje přes léto v tomto zlatém byznysu, tzn. zhruba 10 lidí! Celkově má tedy Chicken přes sezónu 30 obyvatel – na zimu jich zbyde pouhých 5 😀

Na hranice a až do prvního kanadského města, Dawson City, vede z Chickenu 150ti km gravel road. Měli jsme zbytečné obavy, že to naše auto nezvládne. Nakonec se ukázalo, že cesta je relativně dobře udržovaná, naše auto je frajer(ka) a úplně bez problému jsme o tři hodiny a jeden trajekt později dorazili do Dawson City <3