Hladím tě po duši

Na svém Instagramu mám uloženou rozsáhlou sbírku náhodných fotek nazvanou Hladím tě po duši. Je to několik desítek postů, které dohromady vytváří moji nástěnku štěstí 😀

Věšinou se jedná o fotky či videa hor (jakjinak), divnověcí v přírodě, smyslupných projektů, výňatků z mých oblíbených knih a filmů a nakonec a především textů, díky nimž se pokaždé cítím alespoň o trochu míň divná a nezapadající.

Tohle sdílet nechci, tohle by si mohl (měl?) vytvořit každý sám, ale dala jsem dokupy pár podcastů, knih, filmů, dokumentů, atp., které mě baví a zrovna teď i pomáhají.

Podcasty

Podcastů je aktuálně plná p*del, i já jich dost poslouchám. Ale tady, jakožto hladím tě po duši, zmíním pouze tyto čtyři.

1. O kousek blíž s Kristýnou Sutherland, tedy fotografkou žijící se svým manželem na Hawaii. Povídá o životě v zahraničí, o tom, jak to není jen oceánská radost, ale taky pěkná dřina a někdy i velký smutek. O své tvorbě, kdy si začala fotit autoportréty a vzpomíná, jak ve svém pokoji mohla doopravdy tvořit jen tehdy, když nebyl nikdo v domě (ztotožňuji se!!!). Mluví o ztrátě miminka a malých momentech hodných zapamatování. Uff, je to krásné, uklidňující a tak lidské.

2. O kousek blíž s Karolínou Tucker, tedy inspirativní ženou, která mluví o sebevědomí, o yoze (v Indii i doma), o důležitosti rituálů, o Duškovi, co chodí boso a o tom, jestliže je člověk s nějakou svou bolístkou doopravdy vyrovnaný, nechává ho chladným nejen kritika ostatních, ale i jejich případné komplimenty.

3. Nastav d(uši) s Veronikou Jelínkovou, tedy biohackerkou a jednou z organizátorek výstupu na Sněžku v plavkách (=chladová terapie). Dozvíte se, proč se dala na biohackerství, jak si myslí, že každý člověk se dokáže uzdravit sám (zde není řeč o opravdu vážných nemocech), jak strávila několik dní ve tmě, jak jí ledové terapie a správné dýchání změnily život. Doporučuje i veleslavnou knihu Proč spíme, a upozorňuje na poselství autora `Představte si, jak by vypadal svět, kde by byli všichni vyspaní.`

4. Deep Talks s Martinou Viktorii Kopeckou, tedy velmi příjemnou farářkou, která se vyjadřuje k tématům jako jsou vztahy, manželství, důvěra, ale i Prague Pride a podpora homosexuálů.

Knihy

Čím tlustší, tím lepší. Fakt, pro mě to platí. Přijde mi, že na pár stránkách se příběh dostatečně nerozvine – a i já, když (si) píšu, tak neumím a nechci psát krátce, nechci psát ostravsky hah. Takže hezky dlouze a hloubavě.

1. Tulák po hvězdách, Jack London – mám vytetovanou hvězdokupu na levém předloktí, říkám tomu hvězdokupa, přestože je to dost možná z fyzikálního hlediska úplně špatně.

Kniha je vesmírná, zavede vás do jiných světů a časů a pochopíte, že nejdůlěžitější je svoboda duše, nikoliv těla. Tohle zjištění vám prostřednictvím svých mnoha životů naservíruje na vězeňském podnose Darrell Standing a Ed Morell. Knihu jsem četla pouze jednou, ale zaryla se do mě hodně hluboko. Miluju ten příběh mezi řádky. Nečte se úplně lehce, jsou zde i části, kde jsem se vyloženě nudila, jenže Tulák po hvězdách není o jednotlivých příbězích, je o tom, co ve vás zanechá jako celek.

2. Snad všechny knihy, Haruki Murakami – v 15ti se mi poprvé dostala do rukou jeho nejslavnější knížka, Norské dřevo. Asi po sedmi stránkách jsem knihu odložila s tím, že je to nuda k uzoufání, a že Japonce fakt nechápu. O 10 let později je mým nejoblíbenějším autorem, Norské dřevo jsem přečetla již 3x (taky to byla první kniha, po kterém jsem sáhla, když zemřel taťka) a určitě se k němu budu ještě mnohokrát vracet.

Jestli nemáte rádi japonskou literaturu ba vás cokoliv japonského, vyjma sushi, děsí, není problém, já to měla stejně 😀 Mnoho Japonců Murakamiho údajně neuznává, neboť je velmi ovlivněn západním světem, a tak se – v západní společnosti, chtějme nebo ne – těší velké oblibě. Většina jeho knih je dost zvláštních, prolínají se v nich zmínky o jeho oblíbené hudbě, láska k Beatles (Norwegian Wood), ke kočkám, k jídle a velmi explicitní popisky sexuálních aktů. To vám v jedné knize prší ryby z nebe, v druhé se podíváte do několika souběžně existujících světů, v další jsou Little People, kteří vyrábějí kukly ve vzduchu a v jiné potkáte prapodivné ovce či muže bez tváře. Když čtete jeho knihy, není nic jiného než příběh, jeho postavy, jejich osamocení a hloubání. Jste pohlceni a uchváceni natolik, až zapomenete, že se vám už několik hodin chce moc čůrat. Miluju jeho světy, imaginaci a magický realismus, který je patrný ve většině knih. Například trilogie o více než tisíci stránkách, 1Q84, je dokonalá (první dvě jsou srdcové!) a dokonce se dočkáte i uzavřeného konce.

pozn. 1. Co mu ale dle mého moc nejde, jsou povídky – asi i kvůli toho zastávám názor, který jsem psala výše Čím tlustší, tím lepší.

pozn. 2. Mj. jsem četla i jeho tři knihy v angličtině, ale český překlad je na milionkrát lepší. Procítěnější a opravdovější.

3. Smuténka, Jan Skácel – nejoblíbenější básně Pořád, Chvíle a Smlouva.

Tolik se bojím ticha do němoty… věčnosti, co v lidech přestala si čtu už několik let vkuse. Stále a pořád. Nejlépe ve dvě ráno, když nemůžete spát.

Poezie vám nic neříká, ale zato umíte ocenit jemnost, citlivost a líbezná propojení slov? Tak to Smuténku budete milovat. Opravdu hladí a zároveň trochu smutní. Krásný balanc.

Od Skácela je nádherná i sbírka krátkých próz Jedenáctý bílý kůň, za mě vyhrává Malá recenze na stát.

Nepálská vláda nedávno vydala zákaz horolezeckého výstupu na horu Mache Puchare, vysokou přes 7000 metrů. Udělala to z překrásného důvodu: aby si alespoň jeden z himalájských velikánů uchoval své věčné tajemství a zůstal nepřemožen.
…

Jeho vláda zná cenu tajemství. Dokázala, že na zeměkouli zůstane místo nekonečného ticha, čtvereční metr sněhu, do kterého se nikdy neotisknou lidské šlépěje.

4. Nesnesitelná lehkost bytí, Milan Kundera – četla jsem dávno, ale nesu si ji v sobě doteď. Opět těžší čtení, historické pasáže mi přišly zdlouhavé, ale kniha je sama o sobě jedinečná. Vždyť už jen ten název!

pozn.1 Víte, že Kundera pár dní zpět získal zpět své české občanství?

5. Zlodějka knih, Markus Zusak – příběh australského spisovatele o 2. světové válce, ukrývání a přátelství s Židy a pálení knih.`Příběh, který vypráví smrt a přitom je tak plný lidskosti, života a touze po něm.`

Filmy

Záměrně zde nedávám pouze seznam svých oblíbených filmů, ale hlavně takové, po kterých je člověku tak nějak hezky. Tarantinovky tedy nečekejte.

1. Píseň moře – pohádka o malé tulení princezně, majáku a keltských bájích. Ilustrace i soundtrack je zřejmě z jiného světa <3

2. Faunův labyrint – mysteriózní a celkem krutá (ne)pohádka o Ofélii a nevyzpytatelném faunovi. Příběh není veselý, spíše ponurý, ale má opravdu něco do sebe, atmosféra je nezaměnitelná.

3. Arriety ze světa půjčovníčků – japonské studio Ghibli snad nikdy nezklame. Když si zvyknete na japonské animace (a z mysli vyšťoucháte vzpomínky na Pokémony), dojde vám, že takovou fantazií oplývá málokdo. Miniaturní Arriety je o trochu méně známa než např. Totoro či Cesta do fantazie (tu nepřekoná už asi nic!), ale je bezmála stejně krásná a milá.

4. Black Mirror, Hang the DJ – britský seriál o blízké budoucnosti a nebezpečně rychlém pokroku techniky asi znáte, což? Hang the DJ je nejenže svým způsobem děsivý, kvalitně natočený, ale taky nádherný. Inspirace Tindrem a jinými date/sex appkami je zcela zřejmá.

5. Eternal Sunshine of the Spotless Mind – Věčný svit jsem viděla tolikrát, že jsem ho tu nakonec musela dát. Zná asi většina, a kdo ne, ať koukne. O impulsivní Clementine a trochu nudném, ale zlatém Joelovi. Kate Winslet a Jim Carrey jsou spolu boží.

Dokumenty

Free Solo – dokument o zdolání jedné z nejtěžší cest světa, El Capitán, v Yosemite. Bez jištění, prostě jen tak 😀 Dokument není až tak o horolezectví samotném jako spíš o odhodlání člověka, horolezce Alexe Honolda, a posouvání svých limitů až za hranice neskutečnosti. Hádám, že dokonce vyhrál Oscara.

Valley Uprising – popisuje několik dekád horolezectví v Yosemitu a komunitu, která se tam vytvořila. Není to nuda, není to jen o skalách, je to spíš o kalbách, trávě, LSD a spadnutých letadlech.

Meru – o dvou magorech, horolezcích, kteří se několikrát snaží pokořit nebezpečnou himalájskou horu, Meru. Párkrat u toho málem zemřou, ale stejně se nevzdávají. Pozorovatel sice nechápe, ale záběry jsou nádherné a příběh poutavý.

Planet Earth – BBC série o naší planetě znají skoro všichni, ale většina záběrů dojme až k slzám, takže tady patří! Nepřekvapivě, mou nejoblíbenější je epizoda Mountains, a to především od 16té minuty, kdy kamera mapuje život rodiny grizzly medvědů v kanadských Rockies. Striptérský taneček medvědů oproti stromům, když se na jaře zbavují zimní srsti, potěší snad každého. Celou sérií vás provede hlas Davida Attenborougha.

pozn.1 Nejnovější dokumentární seriál BBC o naší planetě Our Planet. Tahle série je ale už dost depresivní, tzn. realistická, velmi se zabývá globálním oteplováním a myšlenkou, že největší hrozbou naší země jsme právě my, lidé. Tohle po duši fakt nehladí, ale koukněte na to. Je to potřeba.

Videa

Kapela The Lumineers vydala třetí album a ke všem jeho deseti písním natočila videoklipy. Videoklipy jsou opět navzájem propojené, chronologicky promícháné a vy (s pomocí komentářů) doufáte, že co nejrychleji rozuzlíte, jak to s tou vyobrazenou rodinou vlastně je.

Sex, alkohol, drogy, násilí. Je tam vše. A stejně je to milé.

Kouzelné dílo francouzského spisovatele Jeana Giona. Svou tématikou mi připomíná Stařec a moře od Hemingwaye. O nezlomnosti člověka, o opravdovosti, o tom, jak každý může být – je – důležitý. O přírodě. O smyslu života.

Někdo si možná pobrečí. (Já ehm.) A každý se snad zamyslí.

Nenechte se odradit pro někoho podivnou videoilustrací, stojí to za to.

Oblíbený TED talk vycházející z knihy Ticho. Susan mi krásně připomněla a ospravedlnila, proč jsem jako děcko nesnášela tábory a doteď psychicky nezvládám všechny naplánované skupinové akce. Poukazuje na fakt, jak často děláme věci jen proto, abychom sami sobě něco dokázali, i když hluboko uvnitř víme, že to není ono.

Odkaz na celé video ZDE.

Celkem profláklý, ale moc hezký rozhovor, se známým českým zvukařem, který prostě chodí. Podniká dlouhé pěší cesty, i několik tisíců kilometrů a miluje to. Ve 40ti letech si díky lékařům uvědomil, že jeho lenivý způsob života a hrozná životospráva je cestou do pekel, a rozhodl se to změnit.

Hudba

Hlásím konec sálodlouhých textů a na závěr přidávám silnou hudební čtyřku.