Cestování

Jolanda nejede na Hawaii

Deset z deseti lidí se shoduje, že ať se děje, co se děje, pohled na hory uklidňuje.

Poslední dny a možná i týdny cítím, že v globálu je vše nádherný – mírné výkyvy jsou ale samozřejmě stále přítomné 😀 Dvacetdvacet je prý karmický rok a každý dostane to, co si zaslouží. Tvrdila to Jolanda, tvrdím to i já. Zatím to vůbec není velký špatný, ale spíš velký dobrý.

Nevím, jestli je to těmi litry CBD olejíčku, pravidelnými kranio sakrálními seancemi či občasným stlaním desítek postelí v nerekordním čase, ale moje karma je na tom velmi dobře 😀 <3 (ťukťuk na dřevo)

Hawaii, baby?!

Když jsme odjížděli do Kanady, plánovali jsme, že si uprostřed zimy uděláme aspoň dvoutýdenní výlet na Hawaii. Hikování, potápění, spaní v autě nebo pod hvězdami a vyfocení 345677654 fotek, protože jak často se ocitnete na ostrovech Avatara a Jurského parku?!

Jenže!

Plány a priority se postupem času proměnily a nakonec zůstaneme v Kanadě celou zimu. Protože si to chcem co nejvíc užít tady – čas se krátí 🙁 – a protože Hawaii není zrovna nejlevnější destinace.

_____

Tenhle rozvrkočený text jsem si ťukala v úterý 4. 2., tedy v době, kdy jsem si lítala na kanadském obláčku a kdy informace o Jolandě byla dost čerstvá! Uběhnul měsíc a já stále nejsem schopná dopsat tento článek.

_____

Miluju, maluju.

Každopádně, dnes je opět a zase tak nádherně, až se mi chce brečet. Skoroazuro, teplota mírně pod nulou, což se rovná pravidelnému obdivování okolní přírody a údivu, jaktože bydlím na tom nejhezčím místě planety?!

Kouzlo bublin

Pamatujete si na libimseti.cz? Že ne. Prosím vás, nelžete mi tady. Měl to každý, a kdo tvrdí, že ne, tak tam má účet doteď.

Já se přiznám. Já nějaký ten účet měla. Moje přezdívka byla nadmíru originální. Vyjadřovala mou pubertální barevnost a rádoby vzletnou osobnost opřenou o lentilkové korálky a dětské plastové kuličky na zápěstí.

– duhova bublina –

A nechť se přihlásí, kdo je bez viny! 😀

Je jisté, že už odmlada mám svůj oblibený profil.

Přesuneme se o 11 let dopředu, kdy má láska k bublinám stále přetrvává.

V zimních Rockies (a dozajista i jinde po světě) naleznete neskutečný přírodní úkaz na zamrzlých jezerech. Tisíce metanových bublinek, dlouhatánské ledové cesty a povrch hladký jako sklenička.

Především touto krásou se proslavilo jezero Abraham Lake. My se tam vypravili poslední lednovou středu, kdy nám všem čtyřem nečekaně vyšel day off. Počasí nebylo nic moc a jen cesta tam zabere z Canmore cca 2 hodiny.

To znamenalo, že kdybychom tam měli jet jen s Kubou, hodíme na to bobek, ale domluvili jsme s Kristy a Honzou, takže nebyl prostor na výmluvy, žejo.

Kluci si vzali brusle, já nechtěla svoje nemocný koleno moc namáhat a Kristy měla zase špatné bedra z lyží, tak mi aspoň nebylo líto, že důchodcuju sama.

Byli jsme tam asi tři hoďky, během nichž se náš průměrný věk srazil na 6 let 😀 Všichni jsme se shodli, že tohle je ten nejlepší zážitek celé Kanady a se sundanými rukavicemi jsme klečeli na ledu a pořád hladili tu neuvěřitelnou sklinku. Nebudu kecat, že mě asi osmkrát napadlo, že bych to chtěla i olíznout, ale přišlo mi blbý chovat se jako batole, když mi v tu chvíli bylo nejmíň 6 let.

Kluci hráli hokej, bruslili do dálav a my pobíhaly jak malé děcka. Já si zaspamovala celý mobil bublinama a ledovými spojnicemi v jezeře a dělala, co mohla, aby mě šílený vítr neposlal na druhou stranu jezera, protože opravdu bylo patrnovětrno.

Pak jsme si zajeli do večerního Lake Louise na ledové sochy, ať ještě víc posílíme pocit achjo, tohle je pohádka a já to miluju. A zakončili to při zvucích jemného elektra výhledem na večerní Banff z Norquay!

_____

Pozn. naštěstí až ten večer, co jsme dojeli z Abraham Lake, jsem si četla pár článků, které upozorňují na nebezpečí jezera. Tedy fakt, že pod bublinami jsou často vzduchové kapsy, tím pádem led může být na mnoha místě velmi křehký a může se s vámi propadnout.

_____

Víkend v zimě, víkend v yurtě

První víkend v únoru jsem mě a Kubovi bookla překvápko. Rozumějme, já a spolubydlení si zrovna nenotujeme a Kubu už to taky dost sere 😀 Tak jsem si z celého srdce přála vypadnout aspoň na víkend do soukromí.

A nakonec jsem objevila roztomilý komplex yurt asi dvě hodiny od nás. V BC, kde Kuba jezdí pravidelně za prací, ale taky tam, kde to nemá prozkoumané.

Yurta byla dokonalá.

Zhruba na 4km2 je postaveno 9 yurt. Jsou krásně zasazené do krajiny a poslední dvě jsou od parkoviště vzdálené kolem 2 km – což v zimě, se všemi věcmi a blbým kolenem není úplně okay, takže nám jsem zarezervovala 400m vzdálenou chatičku.

V yurtě nebyla zavedena elektřina, pár žárovek svítilo díky solárním panelům. Vodu jste si museli nabrat do vlastního barelu na parkovišti. Záchod byl suchý a odeur free, juch juch. Když jste si chtěli něco (venku!) uvařit, museli jste si donést vlastní bombu. My si vzali celý vařič – ale de facto v zimě to není na velké vyvařování, spíš na čajíka či na kafe. Především přes léto se nesmí jídlo a voňavá kosmetika skladovat uvnitř, protože by to mohlo přilákat medvědy, vlky a jinou zvěř. Pár metrů od yurty byly mezi stromy zavěšená lana, kde si hodíte uzavřenou tašku s jídlem. Tak vysoko, aby na to zvířata nedosáhly.

Jinými slovy, yurta nebyla nijak zajištěná, byl to takový překrásný přístřešek.

Původně jsem se trochu bála, že nám bude dost zima (ze soboty na neděli bylo v noci skoro -20), ale kamna yurtu dost rychle vytopily. Oheň se samozřejmě musel přes noc udržovat, ale nebylo to žádné drama.

Jako největší nevýhodu pobývání v yurtě přes zimu vidím sníh. Ten padající. Yurta je obehnána plachtou, nemá žádnou pevnou střechu. Takže jo, když sněží celou noc – celou noc uslyšíte sjíždět kusy sněhu z plachty 😀 Dokonce vás to i vzbudí. Vydešeně uprostřed noci. Prvně budete posraní, že to jsou určitě vlci. Nebo, že se probudil medvěd a drápem vám jezdí po yurtě 😀

Nicméně, i přesto je to božský zážitek!

V okolí Radium se dá podnikat celkem dost věcí. Je tam skvělé lyžařské středisko Panorama, nejdelší bruslařská jezerní dráha světa (30 km?!), trasy na běžky a sněžnice, hot springs, a tak dál, a tak dál. Jenže moje koleno mi větší polovinu těchto krásnověcí nedovolí dělat, takže smolíček.

A?

Dál nic velkého. Výletování po okolí, zhruba 2x týdně stěna, kdy Kuba už je pomalu, ale jistě lepší než já. A to mě jooo hodně štve 😀 Pár pivních dýchánků, narozeninových oslav u ohně, absence kafe, protože mi pravděpodobně způsobuje tetanie a přesně jeden vyhazov z baru kolem půl třetí – get the fuck out (tomu plešatému obřímu vyhazovači asi pošlu pohlednici).

Taky jsme si párkrát zajeli pro nezbytnosti do Calgary, které mě moc neuchvátilo, a já se vždy tak moc těšila zpátky do hor.

Vtom mě napadá, jak moc si neumím představit, že budem už za pár měsíců zase bydlet v ošklivé Ostravě 😀

Ale co naplat, domů se těším. Nejvíc na samostatné bydlení. Bez cizích lidí pár metrů od vás.

Výhled skoro ze dveří

Na soukromí, na pocit bezpečí, na to moje, na to naše.

Jeden komentář

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *