Rozjimani a pochody v hlave
Na mobilu a bez diakritiky.
Nemate zac. Jsem ostuda cestiny s osklivymi amerikanismy v textu.
~
Piju si kafe s ovesnym mlikem. Tak ho mam nejradsi. To kafe.
Chodim do zrekonstruovane porubske kavarny. Pry to tady ale spis vypada jako showroom nabytku TON. Bez duse. Takove hodne hipsta a takove, kde maji velky vyber rostlinnych mlik. Mala Praha. Maly Brno uprostred Poruby. Maly pozerstvi uprostred falesnyho sveta.
Ale jede jim to. Ne, ze ne. A ja jsem jejich staly zakaznik. A vim, ze jim jeste dlouho budu. Mam to tady vlastne rada.
Ze si protirecim? Mozna.
Lidi jsou hrozne judgy. Ja jsem hrozne judgy. Poznam nekoho, vnimam, ze ma jinak postavene hodnoty nez ja a automaticky si ho zaridim do kolonky ‘nechci ho poznat bliz’. Hodnoty jsou pro me dulezite. Ty moje. Dulezitejsi nez prace. Proto jsem nakonec odmitla tu zakazku. Nechci podstrkovat detem cukrovy sracky zabaleny v plastovych obalech. Nechci. Misto toho budu detem podstrkovat zajem o vedu a techniku. To se mi libi vic, to je cestnejsi, to je pro vyssi dobro. Fakt. Tyhle deti mohou v budoucnu diky vede a technice zase pomoct tem detem zavislym na cukru.
Ze to vnimam moc cernobile? Mozna.
Od cervence chodim pravidelne na psychoterapii a miluju to. Citim posun a to je to, co na tom miluju. Za svuj zivot jsem byla u tri ruznych terapeutu (nepocitaje mou aktualni), pokazde mi neco nesedlo. Ten prvni byl katastrofalni a uprimne doufam, ze uz nema licenci. Dalsi byly zeny a sedly mi vice, ale stale mi tam neco chybelo.
Odvzdy verim v psychosomatiku, v to, ze vsechno ovlivnuje vsechno. Ted je to nastesti velice popularni (pri nejmensim v me socialni bubline) a toto tema – jak psychosomatika, tak psychoterapie – prestava byt tabu a konecne se o tom mluvi. To ma sice i ten ucinek, ze se z niceho nic na sitich zjevilo mnoho odborniku a radoby osvicenych, kteri si skrz sve kydy nabiraji followers, ale v realu to nemysli vazne a namotali se na to jen proto, ze to zrovna fici. Uzkost a deprese se stava mainstreamem, stejne tak meditace, provozovani jogy, ekologie, ovesny mlika a alternativni zpusob zivota. Dlouho omilany pojem sebelaska je uz za zenitem mainstreamu. Vysloveni ci precteni tohoto slova vyvolava spis pocit sileneho klise a davno vymizel ten pravy vyznam.
Smutek. Ale na druhou stranu se to aspon dostane i mezi lidi, mezi ktere by se to normalne nedostalo, a presne takto se boura tabu.
Stale nam ale zustava krucialni otazka. Jak poznat toho, co to mysli vazne, toho, co takhle opravdu zije? Toho, co nepouziva slovo krucialni jen proto, ze chce znit strasne chytre? Toho, co ma jen plnou hubu kecu, ale v realu se chova uplne jinak? Jak tyto lidi odlisit.
Autenticita. To je to slovo, co vsichni chceme, co vsichni hledame.
Ze jsem zas presla k cernobilemu vnimani sveta? Mozna. Ze nemam patent na pravdu? To si pis, ze ho nemam. Kdo ho ale, do prdele, ma?
Capek rikal, ze neexistuje nic takoveho jako univerzalni pravda (Vesela, A., Gymnazium Josefa Kainara, 2015). A mel pravdu – tohle povazuji za jedinou univerzalni pravdu – to, ze univerzalni pravda neexistuje.
