Jsem zakladatelkou pomyslného klubu přátel Nevím. Patří zde všichni, kteří velmi často neví. A tápou. A přemýšlí. Neví, kam směřují, neví, co je jejich poslání, neví, co chtějí dělat za práci, protože ta stávající je už nenaplňuje, ale nějak neví, kam se vrtnout dál. Neví. Jsou v prdeli. Sami ze sebe. Ne z okolností, protože mají dobře vyvinutou sebereflexi a uvědomují si, že za většinu problémů si mohou sami. Jejich hlava jim k tomu velice dobře pomáhá. A i když hlava nemá být nepřítelem, často se jím stává. Někdy dokonce neví, jestli je pro ně stávající vztah správný, neví, kde budou za 5 let, ale ani za rok a vlastně…