Došlo mi, že to vše jsou mé stíny. Nejen ten řvoucí, zákeřný, malý skřetík, co se furt dušuje, že mu je to jedno, ale i ta vychrtlá, skrčená a tak moc depresivní holka. Ta, co má pocit, že už se z toho dna nikdy nevyhrabe a jen se v něm utápí. Ta, co má tak obrovský strach z opuštění až se opuštěnou stane. Není pouze sama, ona se sama i cítí. Stydí se sama za sebe. Je tak v prdeli, že už nezvládne ani brečet a jen kouká do prázdna. Kolem sebe má rozházené pomyslné láhve od alkoholu. Kéž bych se upila. Přeje si necítit. Je tak moc přehlcená emocemi,…

6. 1. 1:13 poznali jsme se na stepana, uz vice nez pred ctyrmi lety. ja byla v depce a ty ses furt smal. ne mne, ale spis proto, ze ses na vanoce na otocku doma, vidis sve kamose, pijes dobry cesky pivo a balis si levny cesky ciga. vlastne jsme si prvne ani nepadli do oka, ale najednou bylo tri rano, ja uz nemela zadny penize, autobusy nejezdily, a tak jsi me vzal k sobe domu. hlavne pocestne a tak, haha. den nato jsi mi napsal, jestli nechci zitra na hory. a ja, ze teda jo a v kolik jedem. prijel jsi o 4 hodiny pozdeji – v tomhle ses…

Po dubnovém návratu z Kanady jsem se dlouhatánsky dlouho plácala kolem sebe. Zpracovávala jsem si tisíce věcí a nevěděla, kam se vrtnout dál. Oficiálně jsem si potvrdila, že být pánem svého času je pro mě snad to nejdůležitější, a že přes to nejede vlak. Založila jsem si živnost a makala na pár menších marketingových projektech. Nebylo jich tolik a upřímně mě marketing – i když pro projekty, které smysl mají – přestával dávat smysl. Zamotala jsem se do pár nabídek na spolupráci, ale těsně před podpisem smlouvy je vždy odmítla. Věděla jsem, že bych je přijmula jen pro to, abych ostatním nemusela vysvětlovat, jak to teď mám. Přiznat jim, že nevím,…