Kristýna

Sebe-sdílení

Po dubnovém návratu z Kanady jsem se dlouhatánsky dlouho plácala kolem sebe. Zpracovávala jsem si tisíce věcí a nevěděla, kam se vrtnout dál. Oficiálně jsem si potvrdila, že být pánem svého času je pro mě snad to nejdůležitější, a že přes to nejede vlak. Založila jsem si živnost a makala na pár menších marketingových projektech. Nebylo jich tolik a upřímně mě marketing – i když pro projekty, které smysl mají – přestával dávat smysl. Zamotala jsem se do pár nabídek na spolupráci, ale těsně před podpisem smlouvy je vždy odmítla. Věděla jsem, že bych je přijmula jen pro to, abych ostatním nemusela vysvětlovat, jak to teď mám. Přiznat jim, že nevím, kudy kam.

Záměr zmizel, cíl jakbysmet.

Teď to už totiž bylo vše naostro, přede mnou žádné roční cestování a cokoliv, co si nyní vyberu, MUSÍ být už nafurt. Protože nemůžu chybovat, protože vše musí být PERFEKTNÍ a hlavně MUSÍM mít vše pod kontrolou.

To aby se už nikdy nestalo nic zlého.

Tak raději nedělat nic, což? Kdo nic nedělá, ten nic nepokazí, nic zlého se tedy nestane.

Racionálně jsem si uvědomovala, jaká je to hloupost, ale vnitřně jsem to měla nastavené takto.

V červenci jsem začala chodit na alternativní terapie. Zmatenost z práce byla jen zrnkem písku, hluboko v sobě jsem měla a stále mám nezpracovaných mnohem více témat. Tak jako všichni.

Nikdy jsem nezažila tak obrovský vnitřní posun jako po těchto pár měsících. 

Po celé měsíce jsem byla jakoby v zimním spánku, ale ta změna se děla – a stále se děje – uvnitř.

Posun není jen o tom, že směřuješ stále dopředu, někdy ti to holt ujede strmě dozadu a ty se na těchto situacích pomalu učíš reagovat trošku jinak. Jak se všude říká, učíš se stát pozorovatelem. Nesoudit, jen přijímat. Jindy si ze sebe vytáhneš hluboký bolavý sračky, energie se uvolní a tvoje stinné stránky se tak naoko ještě zintenzivní. Je to proces. Není to ze dne na den.

Odvždy jsem věděla, že pro mě práce nepředstavuje jen způsob výdělku. Pro mě se práce rovná poslání, něco, co jde z uvnitř tebe. Něco, díky čemu jsi ve flow. Miluješ to, dává ti to obrovský smysl a cítíš, že to je to ono. Hledala jsem něco, s čím budu stoprocentně rezonovat.

Pro někoho zřejmě naivní představa, pro mě další věc, přes kterou nejede vlak.

A já jsem tak neskutečně moc nadšená, protože i když jsem to stále plně nenašla, poprvé za dva roky cítím, že tohle mi k tomu ONU pomůže. Mám kurevsky boží intuici a ona mi nekecá!

P. S. Posílám pusu a velikánský vděk přátelům, s kterými jsem tyhle niternosti mohla dopodrobna po celou dobu řešit a věděla, že mě nebudou soudit a vždycky mě vyslechnou. Jste boží a nejlepší.

Kéž jsou tyto bytosti šťastny ??

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *