-
Červánky
Táhne mě to na louku. Vyběhnout si do půlky kopec, být v přírodě a koukat na červánky. Oblíkám si maskáčovou bundu po tátovi a vyrážím. Po cestě mi přichází, že bych měla vylézt až nahoru. Mám plné břicho, ale stejně volání následuji. Přemýšlím o taťkovi, o znameních a o všech změnách, kterými v poslední době procházím. Najednou na zemi uvidím bílý kamínek. Asi křemen. Moc ho nezkoumám a rovnou si ho dávám kapsy. Talisman. Vím, že si ho mám vzít, vím, že čeká na mě. Na kopci u stanice stojí polorozpadlá dřevěná budka s párem starých běžek na vývěsním štítu. Bývalé zimní bistro. Svou velkou slávu zažívalo před 15-20 lety.…
-
Znamení
V co věříš? Ve vesmír. V přírodu. V to, že je vše tak, jak má být. Dneska byl poslední den, kdy probíhalo sčítání lidu. V jedné nepovinné otázce jsem odpověděla, že jsem věřící, ale že se nehlásím k žádnému náboženství. Jsem ráda, že jsem tu kolonku takto vyplnila. Až do morku kostí cítím, že se uzavírá jedna velká část mého života. Vlastně bych spíš řekla, že se uzavírá jedna dlouhá 27letá perioda a pomalu přichází nová. Dospělá. Pevná ve svých základech. Vyrovnaná. Vím, že dospívám. Na jednu stranu mi z toho bylo úzko, na stranu druhou, teď, když jsem pochopila, o co se jedná, je mi dobře. Vím, že jsem…
~ píšu ~
