Vděčnost

Jsem neskutečně (nejogínská Kristýna by napsala ‘kurevsky‘ ?) vděčná za každého člověka, co se přihlásí na mou lekci. Nejméně jednou za den se dívám do přihlašovacího systému a když vidím, že mi tam naskočil další člověk, rozsvítí se mi oči, a nahlas si začnu srandovně a naoko pyšně říkat: “Šest lidí. Na mě se přihlásilo šest lidí! A to mám daší lekci až za 5 dní!“, a nebo “Kubo, na mě má dnes přijít 13 lidí a jen jedna z nich je moje mamka. Jen jedna!” ?


Jinými slovy, tolika lidem se líbí, jak to dělám. Tolika lidem se líbí moje energie. Tolika lidem mohu něco ze sebe předat ?.


Začátky jsou fakt ultra těžké. Uvědomuju si tisíce chyb, tisíce bodů, které potřebuji zlepšit.

Potřebuji se otrkat, zamakat, vymluvit se, setřást nervozitu. NAUČIT SE UČIT. A mnoho dalšího… ale když vidím, že už takto v počátcích a ještě v létě a po c* době, kdy všechna studia na Ostravsku strádají, na mě někdo chodí, tak tyjo a achjo… já za to tak moc děkuju ?.

 
~ Už se těším, kde budu za rok. Jak moc se posunu. Jak moc dokážu uhladit vše, co chci předat. A že toho je. ~

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *