Jak voní duše

Když jsi přišla do bříška, cítila jsem vůni květin. Louku plnou lučních přirodnin.

Moje emoce byly všelijaké. Mnoho měsíců, co jsem tě v sobě nosila. Měla jsem obrovský strach, že ztratím samu sebe.

Ale to si možná řekneme, až budeš starší.

Víš, hodně jsem si řešila, že to vše na tebe přenáším – když ve mně přece bydlíš… Ale od prvopočátku, když ses rozhodla za námi přijít, sis jela vše po svém. Tak nějak sama za sebe. I když jsem na tom byla psychicky hodně špatně, vytvořila sis svůj vlastní svět. Svou ochrannou bublinu, které se okolí netýká, nenechá se jím ovlivnit a užívá si samy sebe a bezpečí v bříšku, ve svém pokojíčku.

Tak moc doufám a zároveň mi přijde úplně přirozené, že to budeš umět už od narození. Nebudeš utíkat, ale jednoduše se dokážeš uchýlit do svého vnitřního bezpečí, kdykoli to budeš potřebovat. Nenecháš na sebe nalepovat to, co není tvé. Dokážeš si udržet své světýlko, svůj pevný střed.

Víru.

V sebe.

…

Seš přece ta nejmladší účastnice ~ zz ~ a to už o něčem vypovídá.

zdroj fotky – Nicole Land