Jaro

Chodim tak na stopadesat prochazek tydne. Neskutecne dekuju prozretelnosti, ze se mala narodila v unoru – v brane do jara – a ne treba v rijnu. Asi by me strelilo.

Takhle se prodluzuji dny, teploty stoupaji a uz to neni takova depka.

Ale jako stejne.. neni to zadna hitparada 😀 kazdy den si vedome drzim prostor. Jo, sama sobe. Abych se nezlomila, nepadla unavou a nezblaznila se z detskyho place, ktery rve srdce, ale bohuzel i usi.

Prdiky, kakani, reflux, spurt, prsooo. Tyjo.

Nekde jsem cetla, ze pri kojeni se vyplavuji stejne hormony jako pri orgasmu. Rikam si, ze autorka clanku asi nikdy nemela poradny orgasmu. Anebo mi ty kojici hormony funguji nejak jinak.

Navic kdyz kojite uz po stopadesate za den je dost jednoduchy propadnout do totalni depky.

~ Ze se z toho gauce uz nikdy neodlepite.

~ Ze vase prsa nebudou uz nikdy jen vase.

~ Ze takhle to bude vypadat az do konce vaseho zivota.

Je to proste na psychiku slusna darda.

…

A tak jeste vic nez kdy jindy je dulezity na sobe pracovat. Drzet si ten prostor, o kterym jsem psala na zacatku. Zvedomit si, ze tohle fakt neni nafurt a prijmout to jako `pouhy` tady a ted. A nakonec si to treba i uzit. Ono to totiz pres to vsechno je v jadru mega hezky. 

Ted to jen uvidet a procitit <3