Bylo nebylo a přeci jen bylo. Sedmého dubna dvatisícedvacettři. Bylo nebylo, jakoby spíš nebylo.  Desátého dubna dvatisícedvacettři. Panická ataka here we go again. Dlouho jsme se neslyšely a dnes ses přece jen ozvala. Asi bych měla jít za to. Zeptat se proč? Co mi tím chceš říct? Nebrat ji jako nepřítele, který se znovuukázal po dvou letech – pocity na zvracení samozřejmě zahrnuty – ale spíš jako znamení, že je něco pro mě už za hranou. Když nejdou změnit vnější okolnosti, je potřeba postarat se o svůj vnitřek. Uklidit si tam. Kdykoliv je možnost, zastavit se a prodýchat se. Vysmejčit ten bordel, který si – i když už mnohem míň…