Svoboda

Kdyz mela jedna z mych nejblizsich kamaradek maly citlivy a neodlozitelny miminko, samosebou byla neskutecne unavena. Bylo to novy a narocny. 

Tenkrat jsem ji rekla, at si najde cas pro sebe – JEN pro sebe. Ze si ma udelat samu sebe jako prioritu.

Byla jsem tehdy jeste bezdetna.

O nejakou dobu pozdeji, kdyz jsem si ja sama zazivala to, co tenkrat ona, mi priznala, ze ji to v tu dobu dost zamrzelo.

Ted, kdyz ja sama jsem mamou a vim, jaky to je. Bych ji rekla to samy. Ale o poznani citliveji a jemneji. Ne tak naprimo. Rekla bych to kazdy zene, ktera ma maly miminko a je unavena az na pudu.

Je to tezky. Hrozne moc. Davat samu sebe na prvni misto, kdyz mate ten nejmilovanejsi kojeny zazrak prave u sebe. A potrebuje vas bezmala 24/7.

STRIH

Je o rok a pul pozdeji.

Stale kojis, ale uz mnohem min. Zacina ti to vadit. To, ze tvoje telo uz neni jenom tvy. Ze stale vstavas tisickrat ze noc. Ze casto kojis hodiny a ses cela rozlamana, vysata.

Zaroven mas obri pocit viny.

Fakt obri.

Vis, ze tvy dite by se idealne kojilo az do samoodstavu. Ze je to pro nej skoro ta nejvetsi jistota a bezpeci, jakou ma.

Mas rozepsany desitky textu o tom, jak se citis svazana, nesvobodna. Jak ti materstvi – to, ze ses stale furt tak strasne moc doprdele potrebna – leze na mozek.

Jenze zaroven svy dite moc milujes a za tyhle myslenky se nesnasis.

STRIH

Je jedna rano. Ses v cizim pokoji. Tvy dite samozrejme nespi. Protoze novy prostredi a prvni noc v nem. Pokud nema prso v puse, tak hystericky place. Rve. Ty to nedavas. Nedavas, ze vedle muze budit sousedy. Nedavas, ze to blby prso ma furt v puse. Nedavas samu sebe, ze mas odporny myslenky. Nedavas, ze ten den uz popate hystericky places. Rves. Vic nez to dite.

Nedavas, ze to nedavas, protoze vis a chapes, jaka je. Ale zaroven vis a chapes, jaka jsi ty.

Brecis. Sypes se. Uplne.

Takhle vypada laktacni psychoza (ktera pry neexistuje), tohle je definitivne ono. 

Jen o rok a pul pozdeji.

STRIH

Uz sestou noc nespis a chodis skoro celou noc po byte. Dite v nositku, digestor naplno. Nespis, ale nevadi ti to. Jsi neskutecne pysna, jak ten nocni odstav tvy dite zvlada. Je uzasny. Statecny. A ty jsi tady pro nej. Konecne zase. Milujes ho stale stejne jako predtim, jen s tim rozdilem, ze v hlave uz nemas bordel. Je to cisty. Takze tady doopravdy ses. Tulis, hladis, zpivas. Paneboze tak silene moc milujes. Potrebuje kontakt. Pohyb. Potrebuje tebe. Ty ses to bezpeci. Ne kojeni. Ty. Mama.

~

Vsechny mamy, ktery maj nekdy pocit, ze jsou totalne na hovno.

Vsechny mamy, kterym nekdy chybi lehkost bezdetnosti.

Vsechny mamy, kterym nekdy chybi svoboda.

Vy vsechny jste totalni hrdinky.

Ze se stejne vzdycky vratite domu. Ze stejne vzdycky svy maly milovany obejmete a milujete bezpodminecne.

Chce to velkou odvahu a obri davku lasky, diky ktery tady nakonec vzdycky pro ne jste. 🤍

A dej se co dej, budte tady vzdycky i pro sebe. Mate na to. Zvladnete to.

Protoze prece ~ ucte svy deti, at samy sebe stavi na prvni misto.
Ne sobecky.

Laskave.

Protoze, kdyz padnou oni, padnou i ti ostatni, kteri na nich zavisi.
Protoze, kdyz budou stastni a zazdrojovani oni, budou stastni a zazdrojovani i vsichni okolo nich.