Myšlenky

  • Kristýna,  Myšlenky

    Hlína

    Snažím se najít kurz keramiky, kurz točení na kruhu. Chci, aby se mé ruce zabořily do hlíny a tvořily. Když jsem byla malá, keramika mě bavila ze všech kroužků asi nejvíc. Hlína je země. A já zemitost potřebuju. Včera jsem běhala po lese bosá. Šla jsem na houby, žádný nerostou, a to v sobotu tak moc pršelo, ale předtím bylo obrovský sucho. To je zase pravda. No a ten les, ta země pokrytá mechem, jehličím, borůvčím, semtam blátem… to bylo krásný. Tak moc. Četla jsem, že uzemňování snižuje záněty v těle i stres, zklidňuje nervový systém… A taky mi pak bylo přítomně. Ne, že by mi předtím bylo nedobře, ale…

  • Myšlenky

    Intimita

    Odhalit naše pravý já. To je podstata intimity. Ne nahota, ne sex, ale ukázat, kdo doopravdy jsme a doufat, že ten druhý to ustojí, neuteče a třeba s námi bude chtít strávit neurčitou dobu.  Ať už jako pravý přítel či jako romantický partner. Co když ale my sami nevíme, kdo vlastně jsme? Co když se bojíme podívat se dovnitř sebe?  Co když my sami máme největší problém vydržet sami se sebou? Jak pak můžeme chtít, aby někdo posečkal s námi? Stojím si za tím, že nejdůležitější je vztah k sobě a práce sama na sobě. Když jsme sami se sebou ~ v míru, v klidu a v radosti ~ z…

  • Myšlenky

    Myš

    Měli jsme na chatě myš. Měli. Už je mrtvá. Pacička se jí chytla do pasti a celou noc se z ní snažila dostat. I když past byla pod skříní, myš se doplazila až pod metr vzdálený stůl. Pod stůl, na kterém nyní píšu. Všude kolem ní byly bobky, a když jsme ji ráno našli, ještě napůl žila. Skřípnutá v pasti. Bylo to hrozný. Ty humánní pasti maj asi něco do sebe, ale zaprvé je Kuba při včerejšku nemohl nikde sehnat a zadruhé, ve chvíli, co se myš chytne, co máš s ní pak dělat? Vzít na výlet 10 km od jakéhokoli obydlí a vypustit ji do přírody?

  • Myšlenky

    Ztraceno v překladu

    Ztratila jsem se v překladu. Zas a znova. Prožívám dvě podivná podobenství. Ani jedno se předchozí zkušenosti vnějšího světa nepodobá, ale můj vnitřní svět to vůbec nezajímá. Protože duše bolí dost podobně jako tenkrát. Jen ne tak intenzivně. Naštěstí. Vlastně tomu vůbec nerozumím. Přirovnala jsem to k ukončení vztahu nevztahu s toxickým týpkem. A pak k návratu z kouzelné dovolené plné radosti, dobrodružství a nefalšovaného štěstí do reality, kdy padám tvrdě na hubu a během bezesných nocích skládám orgami jeřáby, abych se aspoň trochu uzemnila a nepropadala do panických atak. Celý den jsem byla smutná, několikrát jsem brečela a vždy mi to pomohlo. Na chvíli. Ale deprese to nebyla. Stará…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Výlet do Pohodářova

    Potřebujete: Lampičku se žlutým světlem ? Lampičku s bílým světlem  JBL ? Holčičí playlist ? Epsomskou sůl  Magnosolv ve vinné skleničce ? Vapík Instantní štěstí a CBD ? Masku od Kvitok (nebo jinou přírodní nádheru) Horkou vanu ? Aspoň 45 minut … “Your Spanish lullabyyy La isla bonitaaa” “Ba-ya-ya, ba-da-da-da-da-da, ba-ya-ya” Myslím, že jsem objevila nejprocítěnější písničku. Znám ji dlouho, hrála jsem si ji i na klavír. Ale nikdy jsem neposlouchala text. “My power, my pleasure, my pain” “I compare you to a kiss from a rose on the grey.” Přijde mi, že když jsem taková mnohem lépe rozumím kráse světa. Kráse hudby. Umím ji procítit ještě víc než kdy jindy. Miluji ji. Do morku kosti.…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Jsem pohodářka no. 1

    Těsně před osmou ráno stojím na hlučínských schodech za pivovarem. Mám tam sraz s holkama. Jako každé ráno. Déšť nedéšť, zima, nezima. Cígo, pokec, trocha optimismu a pomalu vstříc dalšímu dni. … Tam to asi začalo. Na gymplu. Stylizace do pohodářky. Pohodové holky, kterou má každý rád. Holky, co nic neřeší, z každé párty odchází jako poslední. Chodí domů za svítání, a nebo vůbec. Má plno kámošek a ještě víc (samozřejmě starších) kámošů. S některými spí, s některými ne. Tak či tak, jen si užívá. Ale běda, když se zamiluje. On nebo ona. Ani jedno nevěstí nic dobrého. Baví jí cíga, vodní dýmky a alkovečírky. Stále zkouší nový věcí, nosí…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Zrcadlení

    Ale ona přece vůbec neumí psát! Jak zrovna ona může vést úspěšný blog, jak může přispívat do časopisů, jaktože píše knihu? To jako lidi opravdu zajímá? Vždyť ona pořádně procestovala jen jednu zemi! Předtím byla jen umělá pipi, co ani nevěděla, co znamená bivak. Jak o tom může dělat přednášky? Jak si na tohle může nahrabat followers? Jak se opovažuje sama někomu ozvat, aby se zviditelnila? To není fér! … Stydím se za to, ale tyhle myšlenky mě napadaly celkem často. Kdykoliv jsem viděla mladou holku, co píše, cestuje, je cílevědomá a nebojí se ukázat sebe i svou tvorbu světu, automaticky jsem ji shazovala. Ne veřejně, ale tiše uvnitř sebe,…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Klub přátel Nevím

    Jsem zakladatelkou pomyslného klubu přátel Nevím. Patří zde všichni, kteří velmi často neví. A tápou. A přemýšlí. Neví, kam směřují, neví, co je jejich poslání, neví, co chtějí dělat za práci, protože ta stávající je už nenaplňuje, ale nějak neví, kam se vrtnout dál. Neví. Jsou v prdeli. Sami ze sebe. Ne z okolností, protože mají dobře vyvinutou sebereflexi a uvědomují si, že za většinu problémů si mohou sami. Jejich hlava jim k tomu velice dobře pomáhá. A i když hlava nemá být nepřítelem, často se jím stává. Někdy dokonce neví, jestli je pro ně stávající vztah správný, neví, kde budou za 5 let, ale ani za rok a vlastně…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Když všichni spí

    Nejlíp se mi píše v noci. V době, kdy už všichni spí. Jakoby obrysy v mé mysli konečně nabíraly těch správných tvarů a já viděla mnohem jasněji než za světla. V noci chytám tu správnou flow. Jsem noční sova, odvždy. – Jenže já tu psací flow už delší dobu nemám. Semtam se mi to stává, je to holt takové období. Někdy delší, jindy kratší. Jakoby se mi do mysli usadila jakási podivná mlha a já přes ni neviděla na další písmena, slova. Neuměla správně pojmenovat své pocity, názory. Nenalézala vhodná témata a … Nevěděla, jak dokončit většinu vět. – Vždycky jsem z toho neurčitým způsobem nešťastná, přijdu si méněcenná a…