Myšlenky

  • Kristýna,  Myšlenky

    Ve čtyři ráno

    Ve ctyri rano. Byla jsi na svete 2.5 dne. Koukalas na me. Velkyma temnyma ocima. Dosiroka otevrenyma. Koukalas do me. Videlas vsechno. Vedelas vsechno. Nadherne cisty vedomy miminko. Ta nejmoudrejsi dusicka, ktera prisla za nama. Ve ctyri rano. Tancim na stole. V jedne ruce cigo nebo brko. V druhy ruce drincik nebo pivo. Party, sranda, stesti, lidi. Opilost. Zhulenost. Mlha. Ve ctyri rano. Nespim. Skladam origami jeraby. Nemuzu spat. Mam temny myslenky, zly obdobi. Uzkosti. Deprese. Velky au. Hlava neni kamos. Jerabi mi pomahaj. Zamestnavam ruce, myslenky nebehaj jak splaseny. Navraty do reality jsou pro me narocny. Je unor a ja prave priletela ze Sri Lanky. Ve ctyri rano. Hraje…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Meraki, kousek sebe

    Asi mám čumět do blba. Přišla jsem tady psát a zas mi to nejde. Neumím psát na povel, to víme. Neumím psát na místě, kde se necítím stoprocentně v soukromí. Tak budu psát, ťukat do klávesnice a doufat. Doufat, že to chytnu. Že se do toho dostanu. Do flow. Že přestanu řešit okolí (které si mě stejně nevšímá, ale mi přijde, jak bych byla pod reflektorem. Já a moje slova. Já a moje prsty na klávesnici). Vždy. Okay, ne vždy, ale často si představuju, jak usednu za počítač a prsty se mi rozeběhnou až vznikne při nejmenším velmi kvalitní kniha. Tak, jak to bývá ve filmech. Z těch pekel, který…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Letní tíha

    Tohle cely leto je protkano jakousi neuchopitelnou tezkosti. Prijde mi, ze snad vsichni zazivaji hodne tezky obdobi. Ja jen vim, ze se v tom svym nedokazu poradne zorientovat. Na jednu stranu jsem nikdy nebyla stastnejsi ~ diky E. ~ na stranu druhou jsem …Porad se snazim najit to neco, co mi vlastne je, co se mi vlastne deje. A jo, jasne, na povrchu vidim, ze se staly sracky. Od ukradeni auta pres absolutne nepochopitelnyho najemnika, co mi vyhrozoval, ze mi necha tect nekolik dni teplou vodu (wtf) az po dalsi srandy… Ale ten kor o tomhle neni. Ten je asi o mem celkovem nenaplneni. Necasu pro sebe. O nevyuzitym potencialu. O tom, ze…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Nový štěstí

    Zitra je prvni den asi po dvou tydnech, kdy nejsem s nikym na nicem domluvena. Ani na prochazku, ani na navstevu, ani na nic podobneho. Je to zvlastni, jeste pred otehotnenim jsem byvala prevazne sama. Protoze jsem chtela. Protoze jsem to potrebovala. Moc. Prehlcenost spolecnosti, at uz byla jakakoli, neudrzeni si hranic svyho tela, az jsem se rozpijela do ostatnich a nasledne absolutni vycerpani, kdy jsem se z jednoho takoveho – i kdyz treba prijemneho – setkani vzpamatovavala par dni. Nedejboze, kdyz se jednalo treba o oslavu.. Par dni samoty (jedine Kubu jsem zvladala) a bylo mi zase dobre. Ale pak to vse zacinalo nanovo. Od te doby, co mam…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Máslo na hlavě

    Vsimate si, jak agresivni reakce vzbuzuje prohlaseni ‘Nechci mit deti‘? Samozrejme ne u vsech a vzdy, ale je to velmi caste. Prijde mi, ze jednim z duvodu je jakasi ~ zavist ~. Zavist, ze bezdetni maji svobodu. Svobodu volby, svobodu casu. Svobodu spanku. Trochu jsem se ted pristihla u jednoho videa ‘ezo’ influencerky, kde vypravi o energetickem portalu aka jarni rovnodennosti v kombinaci s novolunim atd. Vybizi, abychom si udelali ritual, zvolili zamer, zbavili se vseho nepotrebneho a tak dal, a tak dal. Mou prvni reakci bylo odsouzeni ala ‘aha, na to mam tak cas.‘ Jenomze – zaprve, jen my si volime nase priority, na co si ten cas udelame.…

  • Kristýna,  Myšlenky

    První jarní den

    Kdyby vsechny noci a dny byly takovy mordor jako ten dnesni, tak asi kapituluju. Akorat, ze v materstvi se kapitulovat neda. To proste zatnes. A jedes 😀 A kdybych neprozila tak hezky vikend, z kteryho nyni muzu cerpat, tak se asi slozim.  Takhle jsem jen extremne unavena, oci se mi zaviraji za chuze a jsem uplne uplne mimo. Elvi asi cetla muj vcerejsi post ala ‘mnohem vic se szivame’, aby mi ukazalo, ze tomu tak jeste uplne neni 😀 No co, bude zas lip. Krasny prvni jarni den i vam *

  • Kristýna,  Myšlenky

    Jaro

    Chodim tak na stopadesat prochazek tydne. Neskutecne dekuju prozretelnosti, ze se mala narodila v unoru – v brane do jara – a ne treba v rijnu. Asi by me strelilo. Takhle se prodluzuji dny, teploty stoupaji a uz to neni takova depka. Ale jako stejne.. neni to zadna hitparada 😀 kazdy den si vedome drzim prostor. Jo, sama sobe. Abych se nezlomila, nepadla unavou a nezblaznila se z detskyho place, ktery rve srdce, ale bohuzel i usi. Prdiky, kakani, reflux, spurt, prsooo. Tyjo. Nekde jsem cetla, ze pri kojeni se vyplavuji stejne hormony jako pri orgasmu. Rikam si, ze autorka clanku asi nikdy nemela poradny orgasmu. Anebo mi ty kojici…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Měsíc mámou

    Zrovna sedim na lavicce, sviti slunicko, ve vzduchu je jaro, ve mne kafe a oriskovy rohlicek, kocarek vedle me. Na pohled idylicky, v realu az tak ne. Jsem mamou jeden mesic a jeden den. Cas uz pres mesic jakoby neexistuje, mozek mam vymlety – predpokladam, ze jeste ne vykojeny..? – a priznavam, je to mazec. Mnohem mensi, nez jsem si predstavovala. Ale taky uplne jiny, nez jsem si predstavovala. Mala je bozi, je nadherna a cista dusicka. Miluju ji tam a zpet, dej se, co dej. Miluju byt jeji mamou, ale materstvi samo o sobe mi semtam dava na frak. Opet musim poznamenat, ze mnohem min, nez jsem si myslela,…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Do hloubek

    Nejvetsi spiritualita je kazdodennost. Jednoduchost byti. Aneb jak zni podtitul Bohumila od Veroniky Hurdove: jak slozite je zit jednoduse? … Dlouho jsem v tobe hledala hloubku. Takovou tu prvoplanovou. Velky myslenky, hodne kecu, nesnesitelnou lehkost byti a tak dal. A ted uz to konecne chapu. Hloubka netkvi v prehnanym analyzovani, zabyvanim se vsim moznym, filosofovanim nad zivotem brouka. Prava hloubka tkvi v jednoduchosti.  Vim to diky tobe. Ukazoval jsi mi to celou dobu, od zacatku, co spolu jsme.  Az diky ~ zz ~ jsem to pochopila a ted te konecne vidim ~ zrim. Kdyz mi bylo hrozne, vzdycky jsi mi rikal, ze at se deje, co se deje, stejne zitra…

  • Myšlenky

    Ocenit sám sebe

    Stává se vám někdy, že najdete pár let starou fotku a najednou si říkáte, jak moc vám to tehdy slušelo? Přitom v tu danou dobu jste akorát viděli, že tady máte pupínek a tady jedno oko o tolik menší než to druhé (story of my life), do toho divné vlasy a panebože, proč tam stojím jako šulina? Tak přesně toto se mi děje i s mými texty. Dnes jsem si tady pročítala své pár let staré články (oh, jak honosné slovo) a dojímala se, jak skvěle se čtou, a jak dobře to ta autorka (já) vystihla 😀 – egotrip – Je to vlastně dost bizarní. Jako by se člověk v…