Myšlenky

  • Myšlenky

    Ocenit sám sebe

    Stává se vám někdy, že najdete pár let starou fotku a najednou si říkáte, jak moc vám to tehdy slušelo? Přitom v tu danou dobu jste akorát viděli, že tady máte pupínek a tady jedno oko o tolik menší než to druhé (story of my life), do toho divné vlasy a panebože, proč tam stojím jako šulina? Tak přesně toto se mi děje i s mými texty. Dnes jsem si tady pročítala své pár let staré články (oh, jak honosné slovo) a dojímala se, jak skvěle se čtou, a jak dobře to ta autorka (já) vystihla 😀 – egotrip – Je to vlastně dost bizarní. Jako by se člověk v…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Od útěku do tady a teď

    Byla jsem zvyklá na vnímání energií, jemnohmotna. Navazovala spojení se zemřelými dušemi. Uměla komunikovat s tělem ostatních skrz kraniálku; někdy vytáhla bolístku, když vytažena být měla. Stahovala jsem z Akáši, propojovala se s vyššími, přicházely ke mně vize, záblesky minulých životů a mnoho dalšího. V průběhu těhotenství vše pomalu (a tvrdě) usedávalo dolů, na zem. Tak moc na zem až jsem napojení nahoru, na vesmír, přestala cítit snad úplně. Vím, že tady stále je a taky vím, že se mi zase vrátí. Opravdu to vím? Byla to odvždy má přirozenost – přirozenost, kterou jsem dlouho nechtěla přijmout a ještě déle trvalo než jsem s ní dokázala pracovat a začala ke…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Sprostě a syrově

    “Je mi nějak nedobře. Snažím se napojit na sebe, na střed a jít do pocitu. Ne, že by mi to vůbec nešlo. Ale nejde mi to – moc. Zahlcení? Potřebuju se sbalit do porodnice. Už pár týdnů. Někde říkají, že se máš raději sbalit už 6 týdnů před plánovaným termínem. Mám termín 10. 2. a furt nic. Něco mám už nachystaný, ale jsem úplně v hajzlu z toho, co vše budu potřebovat. Kurva, jak to mám vědět? Rodím poprvé, a i kdyby podruhý, tak stejně to nebudu vědět, protože každý porod i to vše potom je prostě jiný. Posraný seznamy na internetu mi moc nepomáhají, protože v některých věcech se…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Artefakty mládí

    Asi je to o pouštění starýho života. Vědomá rekapitulace toho, co jsem doposud zažila, toho, okolo čeho jsem si budovala svou identitu. Jaká jsem byla, kdo jsem byla, kým jsem byla. Už se mi po tom životě ale nestýská. Necítím sžíravou nostalgii, naopak smíření, vděk i určité pobavení se hlásí o slovo. A zároveň těšení, ze přijde něco tak novýho. Život před a život po. Po tom, co se narodíš. Do tohohle světa sic plnýho nepochopení, zla a nenávisti. Ale taky do světa, který je krásný. Ve všech svých proměnách a aspektech. Do světa nabízejícího vše, na co si vzpomeneš. … Pamatuj, velikost stínu je přímoúměrná velikosti světla.

  • Kristýna,  Myšlenky

    Za života, za smrti

    Slyším o procesu čištění. A sedí to. Konec tohoto roku je mazec. Je takový, jaký má být. Náročný. Extrémně. Pro většinu, co znám. Dějí se šílený věci. Hodně smutný věci. V neděli v deset ráno mi umřela babička. Trápila se. Mnohem dýl než byla nemocná. Dávno předtím. A teď se konečně vrátila domů. V sobotu ve tři odpoledne, když jsem byla na víkend v ~ zz ~, jsem ji cítila. Propojil se mi vesmír i země, bylo to moc hezký. A pak, pak jsem zavnímala přítomnost pro mě nové dušičky. Byla to babička. Přišlo mi, že je na pomezí, že tady fyzicky ještě částečně je, ale její duše se rozhoduje,…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Pro jednoduchost

    Kdybych měla konat tak, jak cítím, skoro všeho bych se zbavila. Nechala bych si jen chatu a přestěhovala se tam. V ideálním případě bych ji přemístila někde mimo civilizaci, bez signálu, bez světel, bez lidí a na pár měsíců se tam uchýlila. Taky by se mi líbilo mít kolem sebe ovečky. Chodila bych si je hladit a jen tak si s nimi byla. Cvičila jógu, dýchala, hodně dýchala, topila v krbu, přestala se dožírat tolika cukrem a jen tak bych si byla. V jednoduchosti. V kořenech. V pokoře k přírodě. K jejím cyklům a k tomu, jak nás nabádá usebrat se do sebe. Tady a teď stále víc a víc.…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Zdroj

    Citim obrovskou potrebu minimalismu. Cim vic toho je, at uz materialne ci toho, co ‘musim’… Citim, jak me to vse zatezkava, jak to potrebuju pustit. Ani ne tak na fyzicke rovine, mnohem spis energeticky.  Nelpet. Nezatezkavat se. Nezatezovat. Se. Dychat. Svobodne. Roztahnout ruce a letet. Tam, kam me to zrovna nejvic tahne. Neutikat, ale poddat se volani. Nasledovat se. Neprehlusovat se povinnostmi, stresem, melkym dechem. Byt se sebou. V miru. S tim, co jsem. S tim, jaka jsem. V tichosti. Za zrakem. V hloubi stredu. Doma. A cerpat z listopadoveho slunce. Nasavat paprsky do sebe. Ukladat si je. Abych k nim mohla pak kdykoliv prijit a nabrat si energii. Zivota.…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Těhotenství

    Kazda jsme expertem na sve vlastni tehotenstvi. Prvni trimestr se nesl ve znameni mirne az dost velke fyzicke nevolnosti. Probehlo par psychickych breakdownu ~ ze to prece nemuzu zvladnout, ze vubec nejsem matersky typ ~ ale vetsinu casu jsem de facto chtela jen spat. A tak jsem spala. Vedome vypinala hlavu, abych ji asi pozdeji mohla o to vic nastartovat, haha. Druhy trimestr mi zacalo byt fyzicky dobre. Znovu jsem zacala vest lekce jogy, chodit po horach, trosku cestovat a hazet sve telo do vetsi pohody. O to vic mi ale zacala haprovat psychika. Jak se telo zklidnilo a nic moc ho nebolelo, hlava dostala vetsi prostor. Mela jsem vztek…

  • Myšlenky

    OD-souzení

    Když strachy konečně vyslovíš nahlas a ideálně ještě před někým, u koho víš, že tě bude soudit – možná tě i odsoudí (což je mj. taky jeden z tvých obrovských základních strachů) – je to vlastně nádherný očistný proces. Nevím, jestli jsem to někdy tak naplno udělala – asi ne – každopádně jsem to vůbec nečekala. Že mi to kupodivu pomůže. Možná totiž zjistíš, že to v realitě není až tak černý? A uvědomíš si, že to nakonec zvládneš? Sice jinak, po svém, ale tak, jak nejlíp v daný moment dovedeš. … Každý máme nějaké. Myšlenky, za který se stydíme i sami před sebou. Rozdíl je, když máme koule na…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Hlína

    Snažím se najít kurz keramiky, kurz točení na kruhu. Chci, aby se mé ruce zabořily do hlíny a tvořily. Když jsem byla malá, keramika mě bavila ze všech kroužků asi nejvíc. Hlína je země. A já zemitost potřebuju. Včera jsem běhala po lese bosá. Šla jsem na houby, žádný nerostou, a to v sobotu tak moc pršelo, ale předtím bylo obrovský sucho. To je zase pravda. No a ten les, ta země pokrytá mechem, jehličím, borůvčím, semtam blátem… to bylo krásný. Tak moc. Četla jsem, že uzemňování snižuje záněty v těle i stres, zklidňuje nervový systém… A taky mi pak bylo přítomně. Ne, že by mi předtím bylo nedobře, ale…