-
David Bowie ve světě oříšků
V roce 2016 jsem se silene zamilovala do Itala. Byl v Praze na Erasmu a nekolik mesicu jsme se vidali. Zacalo to v unoru v hipsta baru na Vinohradech, kde tenkrat poradali tribute Davidu Bowiemu – ten par dni predtim zemrel. Nase prvni rande si moc dopodrobna nepamatuju. Dozajista jsme hodne pili a jeste vic si rozumeli. Ve tri rano jsme skoncili na Narodce v dalsim baru na Latino Erasmus party. Ja, Vitto (tak se muj Ital jmenoval) a obrovska banda jeho italskych kamosu a kamosek. Bylo to na me moc. Moc neznamych lidi, kteri se chteli druzit, moc svetel, ktera mi vypalovala oci a moc hudby, ktera se mi…
-
Máslo na hlavě
Vsimate si, jak agresivni reakce vzbuzuje prohlaseni ‘Nechci mit deti‘? Samozrejme ne u vsech a vzdy, ale je to velmi caste. Prijde mi, ze jednim z duvodu je jakasi ~ zavist ~. Zavist, ze bezdetni maji svobodu. Svobodu volby, svobodu casu. Svobodu spanku. Trochu jsem se ted pristihla u jednoho videa ‘ezo’ influencerky, kde vypravi o energetickem portalu aka jarni rovnodennosti v kombinaci s novolunim atd. Vybizi, abychom si udelali ritual, zvolili zamer, zbavili se vseho nepotrebneho a tak dal, a tak dal. Mou prvni reakci bylo odsouzeni ala ‘aha, na to mam tak cas.‘ Jenomze – zaprve, jen my si volime nase priority, na co si ten cas udelame.…
-
Jako kráva
Vcera jsem se po dlouhe dobe chovala jak krava. Nekolikrat. Kazdy mame nejaky spatny vlastnosti. Nejnarocnejsi jsou ty, ktery na sobe sami nemame radi. V tom lepsim pripade se s nimi ‘aspon’ snazime pracovat (nikoliv je odmitat). Mou prirozenosti je velka popudlivost, urpustnost a prudkost az agrese. Na prvni dobrou tak nepusobim. Hodne lidi me oznacuje za eterickou klidnou dusicku. Pritom to je spis neco, na cem dnes a denne pracuju. Sic nerekla bych, ze mi to neni prirozeny, ale spis je hodne narocny se k tomu pod vsim tim nanosem zas a znovu dostavat a udrzet si to. Vcera jsem zabruslila do svy vyslapany cesticky vybusnych reakci. Reakci, kdy…
-
Zpátky k sobě
Vzdy, kdyz jsem byla ztracena, psani me navracelo zpatky k sobe. Pomahalo mi usporadat mou chaotickou mysl a najednou se mi lepe dychalo. Bylo mi lehceji. (Ted uz to mam nastesti trochu jinak – denodenne pracuju na tom, aby ma mysl slouzila mne a ne ja ji, a i kdyz to zni jako klise, spise se mi to dari nezli nedari ~zz~.) Nicmene, psani mi i nadale pomaha udavat vecem, myslenkam, situacim jakysi tvar. Hranice, bez kterych by bylo jen beztvare nic. Slova mi naopak poskytuji tvarne neco. V dobe, kdy jsme hodne cestovali (a verim, ze zvenci to vypadalo, ze zijem zivot snu) mi chybel pevny stredobod, o ktery…
-
První jarní den
Kdyby vsechny noci a dny byly takovy mordor jako ten dnesni, tak asi kapituluju. Akorat, ze v materstvi se kapitulovat neda. To proste zatnes. A jedes 😀 A kdybych neprozila tak hezky vikend, z kteryho nyni muzu cerpat, tak se asi slozim. Takhle jsem jen extremne unavena, oci se mi zaviraji za chuze a jsem uplne uplne mimo. Elvi asi cetla muj vcerejsi post ala ‘mnohem vic se szivame’, aby mi ukazalo, ze tomu tak jeste uplne neni 😀 No co, bude zas lip. Krasny prvni jarni den i vam *
-
Drobeček
Konec sestinedeli je za rohem a s malou jsme se mnohem vice szily. Je pry furt strasne malinka, ale v mych ocich vyrostla tak rychle jak nikdy nikdo. Miluju ji tak moc prirozene a bez turbulenci, ze to nechapu. Hormony slapou nadherne. Ma nejsametovejsi hlavicku a ty nejdelsi prstiky. Na rukou i na nohou. Voni jako vanocni cukrovi. Vanilkove rohlicky s lineckym . Denodenne se pozastavuju, jak jsme mohli stvorit neco tak bezelstne nadhernyho. Ma nekolikahodinova bdela okna ~ kazdy den Zatim razi heslo *kontaktni spanek nebo zadny spanek*. S jednou rukou zvladam uz vsechno. Kazdopadne satek konecne neni nejvetsi nepritel a dokonce v nem vydrzela i venku! Hopsani opravdu pomaha. Uz…
-
Jaro
Chodim tak na stopadesat prochazek tydne. Neskutecne dekuju prozretelnosti, ze se mala narodila v unoru – v brane do jara – a ne treba v rijnu. Asi by me strelilo. Takhle se prodluzuji dny, teploty stoupaji a uz to neni takova depka. Ale jako stejne.. neni to zadna hitparada 😀 kazdy den si vedome drzim prostor. Jo, sama sobe. Abych se nezlomila, nepadla unavou a nezblaznila se z detskyho place, ktery rve srdce, ale bohuzel i usi. Prdiky, kakani, reflux, spurt, prsooo. Tyjo. Nekde jsem cetla, ze pri kojeni se vyplavuji stejne hormony jako pri orgasmu. Rikam si, ze autorka clanku asi nikdy nemela poradny orgasmu. Anebo mi ty kojici…
-
Měsíc mámou
Zrovna sedim na lavicce, sviti slunicko, ve vzduchu je jaro, ve mne kafe a oriskovy rohlicek, kocarek vedle me. Na pohled idylicky, v realu az tak ne. Jsem mamou jeden mesic a jeden den. Cas uz pres mesic jakoby neexistuje, mozek mam vymlety – predpokladam, ze jeste ne vykojeny..? – a priznavam, je to mazec. Mnohem mensi, nez jsem si predstavovala. Ale taky uplne jiny, nez jsem si predstavovala. Mala je bozi, je nadherna a cista dusicka. Miluju ji tam a zpet, dej se, co dej. Miluju byt jeji mamou, ale materstvi samo o sobe mi semtam dava na frak. Opet musim poznamenat, ze mnohem min, nez jsem si myslela,…
-
Štěstínedělí
Jestli mé těhotenství bylo synonymem pro křehkost, v šestinedělí se do ní nořím opravdu naplno. Je to to nejkrásnější a zároveň nejnáročnější období, co jsem kdy zažila. Klišé, v kterém je tak moc pravdy. Hned po porodu ve mně vyklíčilo obrovské pole lásky a něhy. Nebyl to ohlušující ohňostroj, ani vydatná exploze, spíš všudypřítomný klid a nejpřirozenější potřeba vytvořit absolutní bezpečí pro tuto staronovou nejčistší dušičku. Elvírku. Malinká se ihned stala mou součástí. Paradoxně mnohem víc než když mou součástí ještě doopravdy byla. V bříšku. To, co jsem si předtím nedokázala ani představit, se prostě stalo. Úplně jednoduše, bez dramat a urputného lpění. Láska. Mateřství. … Jako by čas předtím,…
-
Do hloubek
Nejvetsi spiritualita je kazdodennost. Jednoduchost byti. Aneb jak zni podtitul Bohumila od Veroniky Hurdove: jak slozite je zit jednoduse? … Dlouho jsem v tobe hledala hloubku. Takovou tu prvoplanovou. Velky myslenky, hodne kecu, nesnesitelnou lehkost byti a tak dal. A ted uz to konecne chapu. Hloubka netkvi v prehnanym analyzovani, zabyvanim se vsim moznym, filosofovanim nad zivotem brouka. Prava hloubka tkvi v jednoduchosti. Vim to diky tobe. Ukazoval jsi mi to celou dobu, od zacatku, co spolu jsme. Az diky ~ zz ~ jsem to pochopila a ted te konecne vidim ~ zrim. Kdyz mi bylo hrozne, vzdycky jsi mi rikal, ze at se deje, co se deje, stejne zitra…
~ píšu ~
