-
Jako kráva
Vcera jsem se po dlouhe dobe chovala jak krava. Nekolikrat. Kazdy mame nejaky spatny vlastnosti. Nejnarocnejsi jsou ty, ktery na sobe sami nemame radi. V tom lepsim pripade se s nimi ‘aspon’ snazime pracovat (nikoliv je odmitat). Mou prirozenosti je velka popudlivost, urpustnost a prudkost az agrese. Na prvni dobrou tak nepusobim. Hodne lidi me oznacuje za eterickou klidnou dusicku. Pritom to je spis neco, na cem dnes a denne pracuju. Sic nerekla bych, ze mi to neni prirozeny, ale spis je hodne narocny se k tomu pod vsim tim nanosem zas a znovu dostavat a udrzet si to. Vcera jsem zabruslila do svy vyslapany cesticky vybusnych reakci. Reakci, kdy…
-
Zpátky k sobě
Vzdy, kdyz jsem byla ztracena, psani me navracelo zpatky k sobe. Pomahalo mi usporadat mou chaotickou mysl a najednou se mi lepe dychalo. Bylo mi lehceji. (Ted uz to mam nastesti trochu jinak – denodenne pracuju na tom, aby ma mysl slouzila mne a ne ja ji, a i kdyz to zni jako klise, spise se mi to dari nezli nedari ~zz~.) Nicmene, psani mi i nadale pomaha udavat vecem, myslenkam, situacim jakysi tvar. Hranice, bez kterych by bylo jen beztvare nic. Slova mi naopak poskytuji tvarne neco. V dobe, kdy jsme hodne cestovali (a verim, ze zvenci to vypadalo, ze zijem zivot snu) mi chybel pevny stredobod, o ktery…
-
První jarní den
Kdyby vsechny noci a dny byly takovy mordor jako ten dnesni, tak asi kapituluju. Akorat, ze v materstvi se kapitulovat neda. To proste zatnes. A jedes 😀 A kdybych neprozila tak hezky vikend, z kteryho nyni muzu cerpat, tak se asi slozim. Takhle jsem jen extremne unavena, oci se mi zaviraji za chuze a jsem uplne uplne mimo. Elvi asi cetla muj vcerejsi post ala ‘mnohem vic se szivame’, aby mi ukazalo, ze tomu tak jeste uplne neni 😀 No co, bude zas lip. Krasny prvni jarni den i vam *
-
Drobeček
Konec sestinedeli je za rohem a s malou jsme se mnohem vice szily. Je pry furt strasne malinka, ale v mych ocich vyrostla tak rychle jak nikdy nikdo. Miluju ji tak moc prirozene a bez turbulenci, ze to nechapu. Hormony slapou nadherne. Ma nejsametovejsi hlavicku a ty nejdelsi prstiky. Na rukou i na nohou. Voni jako vanocni cukrovi. Vanilkove rohlicky s lineckym . Denodenne se pozastavuju, jak jsme mohli stvorit neco tak bezelstne nadhernyho. Ma nekolikahodinova bdela okna ~ kazdy den Zatim razi heslo *kontaktni spanek nebo zadny spanek*. S jednou rukou zvladam uz vsechno. Kazdopadne satek konecne neni nejvetsi nepritel a dokonce v nem vydrzela i venku! Hopsani opravdu pomaha. Uz…
-
Jaro
Chodim tak na stopadesat prochazek tydne. Neskutecne dekuju prozretelnosti, ze se mala narodila v unoru – v brane do jara – a ne treba v rijnu. Asi by me strelilo. Takhle se prodluzuji dny, teploty stoupaji a uz to neni takova depka. Ale jako stejne.. neni to zadna hitparada 😀 kazdy den si vedome drzim prostor. Jo, sama sobe. Abych se nezlomila, nepadla unavou a nezblaznila se z detskyho place, ktery rve srdce, ale bohuzel i usi. Prdiky, kakani, reflux, spurt, prsooo. Tyjo. Nekde jsem cetla, ze pri kojeni se vyplavuji stejne hormony jako pri orgasmu. Rikam si, ze autorka clanku asi nikdy nemela poradny orgasmu. Anebo mi ty kojici…
-
Měsíc mámou
Zrovna sedim na lavicce, sviti slunicko, ve vzduchu je jaro, ve mne kafe a oriskovy rohlicek, kocarek vedle me. Na pohled idylicky, v realu az tak ne. Jsem mamou jeden mesic a jeden den. Cas uz pres mesic jakoby neexistuje, mozek mam vymlety – predpokladam, ze jeste ne vykojeny..? – a priznavam, je to mazec. Mnohem mensi, nez jsem si predstavovala. Ale taky uplne jiny, nez jsem si predstavovala. Mala je bozi, je nadherna a cista dusicka. Miluju ji tam a zpet, dej se, co dej. Miluju byt jeji mamou, ale materstvi samo o sobe mi semtam dava na frak. Opet musim poznamenat, ze mnohem min, nez jsem si myslela,…
-
Štěstínedělí
Jestli mé těhotenství bylo synonymem pro křehkost, v šestinedělí se do ní nořím opravdu naplno. Je to to nejkrásnější a zároveň nejnáročnější období, co jsem kdy zažila. Klišé, v kterém je tak moc pravdy. Hned po porodu ve mně vyklíčilo obrovské pole lásky a něhy. Nebyl to ohlušující ohňostroj, ani vydatná exploze, spíš všudypřítomný klid a nejpřirozenější potřeba vytvořit absolutní bezpečí pro tuto staronovou nejčistší dušičku. Elvírku. Malinká se ihned stala mou součástí. Paradoxně mnohem víc než když mou součástí ještě doopravdy byla. V bříšku. To, co jsem si předtím nedokázala ani představit, se prostě stalo. Úplně jednoduše, bez dramat a urputného lpění. Láska. Mateřství. … Jako by čas předtím,…
-
Do hloubek
Nejvetsi spiritualita je kazdodennost. Jednoduchost byti. Aneb jak zni podtitul Bohumila od Veroniky Hurdove: jak slozite je zit jednoduse? … Dlouho jsem v tobe hledala hloubku. Takovou tu prvoplanovou. Velky myslenky, hodne kecu, nesnesitelnou lehkost byti a tak dal. A ted uz to konecne chapu. Hloubka netkvi v prehnanym analyzovani, zabyvanim se vsim moznym, filosofovanim nad zivotem brouka. Prava hloubka tkvi v jednoduchosti. Vim to diky tobe. Ukazoval jsi mi to celou dobu, od zacatku, co spolu jsme. Az diky ~ zz ~ jsem to pochopila a ted te konecne vidim ~ zrim. Kdyz mi bylo hrozne, vzdycky jsi mi rikal, ze at se deje, co se deje, stejne zitra…
-
Na druhou stranu
Včera jsem měla školu, na dálku. Děkuju, děkuju, děkuju. Zase jsem to napojení cítila. Jinak a odjinud. V harmonii a v síle. Spodek i vršek. A pak jsem po dlouhé době cítila tátu a babičku. Po pravé straně. Jejich podporu a ochranu. Děj se, co děj. Jako by mi předávali vzkaz k porodu, jsme tady pro tebe. … Když se mě někdo zeptá, jak poznám, že vedle mě někdo či něco je, odpovídám, že to cítím. Cítím jinou energii. Věřím, že tuto schopnost má každý, když se dostatečně pročistí a zjemní své smysly. Někdo to má víc dané, tedy jednodušeji přístupné, ale máme to všichni. Tak tomu věřím já… ……
-
Ocenit sám sebe
Stává se vám někdy, že najdete pár let starou fotku a najednou si říkáte, jak moc vám to tehdy slušelo? Přitom v tu danou dobu jste akorát viděli, že tady máte pupínek a tady jedno oko o tolik menší než to druhé (story of my life), do toho divné vlasy a panebože, proč tam stojím jako šulina? Tak přesně toto se mi děje i s mými texty. Dnes jsem si tady pročítala své pár let staré články (oh, jak honosné slovo) a dojímala se, jak skvěle se čtou, a jak dobře to ta autorka (já) vystihla 😀 – egotrip – Je to vlastně dost bizarní. Jako by se člověk v…
~ píšu ~
