Táhne mě to na louku. Vyběhnout si do půlky kopec, být v přírodě a koukat na červánky. Oblíkám si maskáčovou bundu po tátovi a vyrážím. Po cestě mi přichází, že bych měla vylézt až nahoru. Mám plné břicho, ale stejně volání následuji. Přemýšlím o taťkovi, o znameních a o všech změnách, kterými v poslední době…Continue reading Červánky

V co věříš? Ve vesmír. V přírodu. V to, že je vše tak, jak má být. Dneska byl poslední den, kdy probíhalo sčítání lidu. V jedné nepovinné otázce jsem odpověděla, že jsem věřící, ale že se nehlásím k žádnému náboženství. Jsem ráda, že jsem tu kolonku takto vyplnila. Až do morku kostí cítím, že se…Continue reading Znamení

Když si čtu své staré zápisky, cítím pochopení, ale zároveň velkou lítost a obří potřebu tu holku obejmout. Samu sebe obejmout. Že měla tak černý myšlenky. Neopodstatněný. Nikdy nebyl důvod se tak cítit, ale cítila se tak většinu času. Vidím to z povzdálí a na jednu stranu to nechápu. Čtu o tom, jako bych četla…Continue reading Sluníčkové dítě s. r. o.

Není to vždy jednoduchý. Být s někým. Sdílet s někým. Všechno. Ale pak přijdou dny, kdy se dojímám už jen z toho, že je. Pořád – mi – po – boku. I když se někdy nesmyslně pohádáme, v duchu okolo něj házím talíře a skleničky – ale nikdy ne ten oblíbený vesmírný hrníček, protože ten…Continue reading Partnerství

Někdy se přistihneš, že už ani nevíš, který konec patří ke kterému začátku. Kolem sebe vidíš desítky nitek, jsou propletené do neuvěřitelných bludišť a ty jen zíráš. Postupně si přiznáváš, že tahle spletitost je doopravdy tvůj život a je potřeba se jím postupně probrat. A tak pomalu a neochotně začneš. Abys mohla být zdravá. Na…Continue reading Pomotaný klubka