první část opožděných zápisků z 8-měsíčního cestování po Centrální a Jižní Americe, s real fotkami a tak, haha Pamatuju se, jak mi starej Quechuanec [kečuánec] v Otavalu pleskal hořícíma kopřivama po nohách. To, aby mi uvolnil svalové křeče, které mě tu a tam chytaly. Jednou mě naprosto paralyzovaly v polovenkovní sprše. Já si tam tak stála, pod tou studenou vodou a nemohla se ani hnout. Stalo se to zničehonic. Končetiny mi ztuhly, byla mi obří zima a nedalo se nic dělat. Tak jsem začala křičet. Potichu. Nevím, jestli se dá potichu křičet, ale já takto fakt křičela. Help meee.😀 A ty zapálený kopřivy mi normálně pomohly. Měla jsem nohy celé…