• Kristýna,  Myšlenky

    Meraki, kousek sebe

    Asi mám čumět do blba. Přišla jsem tady psát a zas mi to nejde. Neumím psát na povel, to víme. Neumím psát na místě, kde se necítím stoprocentně v soukromí. Tak budu psát, ťukat do klávesnice a doufat. Doufat, že to chytnu. Že se do toho dostanu. Do flow. Že přestanu řešit okolí (které si mě stejně nevšímá, ale mi přijde, jak bych byla pod reflektorem. Já a moje slova. Já a moje prsty na klávesnici). Vždy. Okay, ne vždy, ale často si představuju, jak usednu za počítač a prsty se mi rozeběhnou až vznikne při nejmenším velmi kvalitní kniha. Tak, jak to bývá ve filmech. Z těch pekel, který…

  • Kristýna

    Elvi

    Vzdycky jsem si myslela, ze nejvic na celym svete budu milovat tvyho tatu (a svou mamu). Pak jsi ale prisla ty a zborila jsi vsechny my domnenky o bezpodminecny lasce. Kdyz vecer (konecne :D) spis, v pritmi na tebe koukam a rikam si, ze mi mozna pukne srdce jak moc ho mam tebou plny. Je to vlastne paradox, nikdy jsem moc nechtela byt mamou a najednou jsem mamou tobe a je to tak hezky. Narocny. (Strasne hrozne moc narocny, ale tak hezky.)  Ses clovek v malym telicku, ale s tak velkou dusickou. Mas nejkrasnejsi oci, hluboky jak Mariansky prikop. Miluju nase rana. Po cely noci byvas krasne prospinkana a smejes se…

  • Kristýna,  Myšlenky

    První jarní den

    Kdyby vsechny noci a dny byly takovy mordor jako ten dnesni, tak asi kapituluju. Akorat, ze v materstvi se kapitulovat neda. To proste zatnes. A jedes 😀 A kdybych neprozila tak hezky vikend, z kteryho nyni muzu cerpat, tak se asi slozim.  Takhle jsem jen extremne unavena, oci se mi zaviraji za chuze a jsem uplne uplne mimo. Elvi asi cetla muj vcerejsi post ala ‘mnohem vic se szivame’, aby mi ukazalo, ze tomu tak jeste uplne neni 😀 No co, bude zas lip. Krasny prvni jarni den i vam *

  • Kristýna

    Drobeček

    Konec sestinedeli je za rohem a s malou jsme se mnohem vice szily. Je pry furt strasne malinka, ale v mych ocich vyrostla tak rychle jak nikdy nikdo. Miluju ji tak moc prirozene a bez turbulenci, ze to nechapu. Hormony slapou nadherne. Ma nejsametovejsi hlavicku a ty nejdelsi prstiky. Na rukou i na nohou. Voni jako vanocni cukrovi. Vanilkove rohlicky s lineckym . Denodenne se pozastavuju, jak jsme mohli stvorit neco tak bezelstne nadhernyho. Ma nekolikahodinova bdela okna ~ kazdy den  Zatim razi heslo *kontaktni spanek nebo zadny spanek*.  S jednou rukou zvladam uz vsechno. Kazdopadne satek konecne neni nejvetsi nepritel a dokonce v nem vydrzela i venku! Hopsani opravdu pomaha. Uz…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Jaro

    Chodim tak na stopadesat prochazek tydne. Neskutecne dekuju prozretelnosti, ze se mala narodila v unoru – v brane do jara – a ne treba v rijnu. Asi by me strelilo. Takhle se prodluzuji dny, teploty stoupaji a uz to neni takova depka. Ale jako stejne.. neni to zadna hitparada 😀 kazdy den si vedome drzim prostor. Jo, sama sobe. Abych se nezlomila, nepadla unavou a nezblaznila se z detskyho place, ktery rve srdce, ale bohuzel i usi. Prdiky, kakani, reflux, spurt, prsooo. Tyjo. Nekde jsem cetla, ze pri kojeni se vyplavuji stejne hormony jako pri orgasmu. Rikam si, ze autorka clanku asi nikdy nemela poradny orgasmu. Anebo mi ty kojici…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Měsíc mámou

    Zrovna sedim na lavicce, sviti slunicko, ve vzduchu je jaro, ve mne kafe a oriskovy rohlicek, kocarek vedle me. Na pohled idylicky, v realu az tak ne. Jsem mamou jeden mesic a jeden den. Cas uz pres mesic jakoby neexistuje, mozek mam vymlety – predpokladam, ze jeste ne vykojeny..? – a priznavam, je to mazec. Mnohem mensi, nez jsem si predstavovala. Ale taky uplne jiny, nez jsem si predstavovala. Mala je bozi, je nadherna a cista dusicka. Miluju ji tam a zpet, dej se, co dej. Miluju byt jeji mamou, ale materstvi samo o sobe mi semtam dava na frak. Opet musim poznamenat, ze mnohem min, nez jsem si myslela,…

  • Kristýna

    Štěstínedělí

    Jestli mé těhotenství bylo synonymem pro křehkost, v šestinedělí se do ní nořím opravdu naplno.  Je to to nejkrásnější a zároveň nejnáročnější období, co jsem kdy zažila. Klišé, v kterém je tak moc pravdy. Hned po porodu ve mně vyklíčilo obrovské pole lásky a něhy. Nebyl to ohlušující ohňostroj, ani vydatná exploze, spíš všudypřítomný klid a nejpřirozenější potřeba vytvořit absolutní bezpečí pro tuto staronovou nejčistší dušičku. Elvírku.  Malinká se ihned stala mou součástí. Paradoxně mnohem víc než když mou součástí ještě doopravdy byla. V bříšku. To, co jsem si předtím nedokázala ani představit, se prostě stalo. Úplně jednoduše, bez dramat a urputného lpění. Láska. Mateřství. … Jako by čas předtím,…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Do hloubek

    Nejvetsi spiritualita je kazdodennost. Jednoduchost byti. Aneb jak zni podtitul Bohumila od Veroniky Hurdove: jak slozite je zit jednoduse? … Dlouho jsem v tobe hledala hloubku. Takovou tu prvoplanovou. Velky myslenky, hodne kecu, nesnesitelnou lehkost byti a tak dal. A ted uz to konecne chapu. Hloubka netkvi v prehnanym analyzovani, zabyvanim se vsim moznym, filosofovanim nad zivotem brouka. Prava hloubka tkvi v jednoduchosti.  Vim to diky tobe. Ukazoval jsi mi to celou dobu, od zacatku, co spolu jsme.  Az diky ~ zz ~ jsem to pochopila a ted te konecne vidim ~ zrim. Kdyz mi bylo hrozne, vzdycky jsi mi rikal, ze at se deje, co se deje, stejne zitra…

  • Kristýna

    Jak voní duše

    Když jsi přišla do bříška, cítila jsem vůni květin. Louku plnou lučních přirodnin. Moje emoce byly všelijaké. Mnoho měsíců, co jsem tě v sobě nosila. Měla jsem obrovský strach, že ztratím samu sebe. Ale to si možná řekneme, až budeš starší. Víš, hodně jsem si řešila, že to vše na tebe přenáším – když ve mně přece bydlíš… Ale od prvopočátku, když ses rozhodla za námi přijít, sis jela vše po svém. Tak nějak sama za sebe. I když jsem na tom byla psychicky hodně špatně, vytvořila sis svůj vlastní svět. Svou ochrannou bublinu, které se okolí netýká, nenechá se jím ovlivnit a užívá si samy sebe a bezpečí v…