• Kristýna,  Myšlenky

    Ve čtyři ráno

    Ve ctyri rano. Byla jsi na svete 2.5 dne. Koukalas na me. Velkyma temnyma ocima. Dosiroka otevrenyma. Koukalas do me. Videlas vsechno. Vedelas vsechno. Nadherne cisty vedomy miminko. Ta nejmoudrejsi dusicka, ktera prisla za nama. Ve ctyri rano. Tancim na stole. V jedne ruce cigo nebo brko. V druhy ruce drincik nebo pivo. Party, sranda, stesti, lidi. Opilost. Zhulenost. Mlha. Ve ctyri rano. Nespim. Skladam origami jeraby. Nemuzu spat. Mam temny myslenky, zly obdobi. Uzkosti. Deprese. Velky au. Hlava neni kamos. Jerabi mi pomahaj. Zamestnavam ruce, myslenky nebehaj jak splaseny. Navraty do reality jsou pro me narocny. Je unor a ja prave priletela ze Sri Lanky. Ve ctyri rano. Hraje…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Meraki, kousek sebe

    Asi mám čumět do blba. Přišla jsem tady psát a zas mi to nejde. Neumím psát na povel, to víme. Neumím psát na místě, kde se necítím stoprocentně v soukromí. Tak budu psát, ťukat do klávesnice a doufat. Doufat, že to chytnu. Že se do toho dostanu. Do flow. Že přestanu řešit okolí (které si mě stejně nevšímá, ale mi přijde, jak bych byla pod reflektorem. Já a moje slova. Já a moje prsty na klávesnici). Vždy. Okay, ne vždy, ale často si představuju, jak usednu za počítač a prsty se mi rozeběhnou až vznikne při nejmenším velmi kvalitní kniha. Tak, jak to bývá ve filmech. Z těch pekel, který…

  • Kristýna

    Nejlíp jim bylo

    S tema klukama jsi balila brka a o pul pate rano se s jednim z nich libala na schodech. Zrovna svitalo. ~ necham si projit hlavou, kam vsechny veci plavou ~ Ted uz mate vsichni maly deti a pred zapadem utikate do svych domovu. Uspat maly. Aby se nepretahly. Je to jiny. Hezky. To nepopiram. Ale tak hrozne rychle to uteklo. Proteklo to mezi prsty. Ani nemrknes a je ti skoro 30. Nejvetsi klise jsou nejvetsi pravdy a vis, vzdycky si vzpomenu na slova K.: “Kdybych vedela, ze to tak rychle utece. Tak si to uziju jeste vic. Jeste vic chlastam, jeste vic sukam.” Vic tancim, vic skotacim. Nejak nechapu,…

  • Kristýna

    Psáno v dubnu

    Bylo nebylo a přeci jen bylo. Sedmého dubna dvatisícedvacettři. Bylo nebylo, jakoby spíš nebylo.  Desátého dubna dvatisícedvacettři. Panická ataka here we go again. Dlouho jsme se neslyšely a dnes ses přece jen ozvala. Asi bych měla jít za to. Zeptat se proč? Co mi tím chceš říct? Nebrat ji jako nepřítele, který se znovuukázal po dvou letech – pocity na zvracení samozřejmě zahrnuty – ale spíš jako znamení, že je něco pro mě už za hranou. Když nejdou změnit vnější okolnosti, je potřeba postarat se o svůj vnitřek. Uklidit si tam. Kdykoliv je možnost, zastavit se a prodýchat se. Vysmejčit ten bordel, který si – i když už mnohem míň…

  • Nezařazené

    David Bowie ve světě oříšků

    V roce 2016 jsem se silene zamilovala do Itala. Byl v Praze na Erasmu a nekolik mesicu jsme se vidali. Zacalo to v unoru v hipsta baru na Vinohradech, kde tenkrat poradali tribute Davidu Bowiemu – ten par dni predtim zemrel. Nase prvni rande si moc dopodrobna nepamatuju. Dozajista jsme hodne pili a jeste vic si rozumeli. Ve tri rano jsme skoncili na Narodce v dalsim baru na Latino Erasmus party. Ja, Vitto (tak se muj Ital jmenoval) a obrovska banda jeho italskych kamosu a kamosek. Bylo to na me moc. Moc neznamych lidi, kteri se chteli druzit, moc svetel, ktera mi vypalovala oci a moc hudby, ktera se mi…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Máslo na hlavě

    Vsimate si, jak agresivni reakce vzbuzuje prohlaseni ‘Nechci mit deti‘? Samozrejme ne u vsech a vzdy, ale je to velmi caste. Prijde mi, ze jednim z duvodu je jakasi ~ zavist ~. Zavist, ze bezdetni maji svobodu. Svobodu volby, svobodu casu. Svobodu spanku. Trochu jsem se ted pristihla u jednoho videa ‘ezo’ influencerky, kde vypravi o energetickem portalu aka jarni rovnodennosti v kombinaci s novolunim atd. Vybizi, abychom si udelali ritual, zvolili zamer, zbavili se vseho nepotrebneho a tak dal, a tak dal. Mou prvni reakci bylo odsouzeni ala ‘aha, na to mam tak cas.‘ Jenomze – zaprve, jen my si volime nase priority, na co si ten cas udelame.…

  • Kristýna

    Jako kráva

    Vcera jsem se po dlouhe dobe chovala jak krava. Nekolikrat. Kazdy mame nejaky spatny vlastnosti. Nejnarocnejsi jsou ty, ktery na sobe sami nemame radi. V tom lepsim pripade se s nimi ‘aspon’ snazime pracovat (nikoliv je odmitat). Mou prirozenosti je velka popudlivost, urpustnost a prudkost az agrese. Na prvni dobrou tak nepusobim. Hodne lidi me oznacuje za eterickou klidnou dusicku. Pritom to je spis neco, na cem dnes a denne pracuju. Sic nerekla bych, ze mi to neni prirozeny, ale spis je hodne narocny se k tomu pod vsim tim nanosem zas a znovu dostavat a udrzet si to. Vcera jsem zabruslila do svy vyslapany cesticky vybusnych reakci. Reakci, kdy…

  • Kristýna,  Myšlenky

    První jarní den

    Kdyby vsechny noci a dny byly takovy mordor jako ten dnesni, tak asi kapituluju. Akorat, ze v materstvi se kapitulovat neda. To proste zatnes. A jedes 😀 A kdybych neprozila tak hezky vikend, z kteryho nyni muzu cerpat, tak se asi slozim.  Takhle jsem jen extremne unavena, oci se mi zaviraji za chuze a jsem uplne uplne mimo. Elvi asi cetla muj vcerejsi post ala ‘mnohem vic se szivame’, aby mi ukazalo, ze tomu tak jeste uplne neni 😀 No co, bude zas lip. Krasny prvni jarni den i vam *

  • Myšlenky

    Ocenit sám sebe

    Stává se vám někdy, že najdete pár let starou fotku a najednou si říkáte, jak moc vám to tehdy slušelo? Přitom v tu danou dobu jste akorát viděli, že tady máte pupínek a tady jedno oko o tolik menší než to druhé (story of my life), do toho divné vlasy a panebože, proč tam stojím jako šulina? Tak přesně toto se mi děje i s mými texty. Dnes jsem si tady pročítala své pár let staré články (oh, jak honosné slovo) a dojímala se, jak skvěle se čtou, a jak dobře to ta autorka (já) vystihla 😀 – egotrip – Je to vlastně dost bizarní. Jako by se člověk v…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Od útěku do tady a teď

    Byla jsem zvyklá na vnímání energií, jemnohmotna. Navazovala spojení se zemřelými dušemi. Uměla komunikovat s tělem ostatních skrz kraniálku; někdy vytáhla bolístku, když vytažena být měla. Stahovala jsem z Akáši, propojovala se s vyššími, přicházely ke mně vize, záblesky minulých životů a mnoho dalšího. V průběhu těhotenství vše pomalu (a tvrdě) usedávalo dolů, na zem. Tak moc na zem až jsem napojení nahoru, na vesmír, přestala cítit snad úplně. Vím, že tady stále je a taky vím, že se mi zase vrátí. Opravdu to vím? Byla to odvždy má přirozenost – přirozenost, kterou jsem dlouho nechtěla přijmout a ještě déle trvalo než jsem s ní dokázala pracovat a začala ke…