• Kristýna,  Myšlenky

    Meraki, kousek sebe

    Asi mám čumět do blba. Přišla jsem tady psát a zas mi to nejde. Neumím psát na povel, to víme. Neumím psát na místě, kde se necítím stoprocentně v soukromí. Tak budu psát, ťukat do klávesnice a doufat. Doufat, že to chytnu. Že se do toho dostanu. Do flow. Že přestanu řešit okolí (které si mě stejně nevšímá, ale mi přijde, jak bych byla pod reflektorem. Já a moje slova. Já a moje prsty na klávesnici). Vždy. Okay, ne vždy, ale často si představuju, jak usednu za počítač a prsty se mi rozeběhnou až vznikne při nejmenším velmi kvalitní kniha. Tak, jak to bývá ve filmech. Z těch pekel, který…

  • Kristýna

    Nejlíp jim bylo

    S tema klukama jsi balila brka a o pul pate rano se s jednim z nich libala na schodech. Zrovna svitalo. ~ necham si projit hlavou, kam vsechny veci plavou ~ Ted uz mate vsichni maly deti a pred zapadem utikate do svych domovu. Uspat maly. Aby se nepretahly. Je to jiny. Hezky. To nepopiram. Ale tak hrozne rychle to uteklo. Proteklo to mezi prsty. Ani nemrknes a je ti skoro 30. Nejvetsi klise jsou nejvetsi pravdy a vis, vzdycky si vzpomenu na slova K.: “Kdybych vedela, ze to tak rychle utece. Tak si to uziju jeste vic. Jeste vic chlastam, jeste vic sukam.” Vic tancim, vic skotacim. Nejak nechapu,…

  • Kristýna

    Psáno v dubnu

    Bylo nebylo a přeci jen bylo. Sedmého dubna dvatisícedvacettři. Bylo nebylo, jakoby spíš nebylo.  Desátého dubna dvatisícedvacettři. Panická ataka here we go again. Dlouho jsme se neslyšely a dnes ses přece jen ozvala. Asi bych měla jít za to. Zeptat se proč? Co mi tím chceš říct? Nebrat ji jako nepřítele, který se znovuukázal po dvou letech – pocity na zvracení samozřejmě zahrnuty – ale spíš jako znamení, že je něco pro mě už za hranou. Když nejdou změnit vnější okolnosti, je potřeba postarat se o svůj vnitřek. Uklidit si tam. Kdykoliv je možnost, zastavit se a prodýchat se. Vysmejčit ten bordel, který si – i když už mnohem míň…

  • Nezařazené

    David Bowie ve světě oříšků

    V roce 2016 jsem se silene zamilovala do Itala. Byl v Praze na Erasmu a nekolik mesicu jsme se vidali. Zacalo to v unoru v hipsta baru na Vinohradech, kde tenkrat poradali tribute Davidu Bowiemu – ten par dni predtim zemrel. Nase prvni rande si moc dopodrobna nepamatuju. Dozajista jsme hodne pili a jeste vic si rozumeli. Ve tri rano jsme skoncili na Narodce v dalsim baru na Latino Erasmus party. Ja, Vitto (tak se muj Ital jmenoval) a obrovska banda jeho italskych kamosu a kamosek. Bylo to na me moc. Moc neznamych lidi, kteri se chteli druzit, moc svetel, ktera mi vypalovala oci a moc hudby, ktera se mi…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Máslo na hlavě

    Vsimate si, jak agresivni reakce vzbuzuje prohlaseni ‘Nechci mit deti‘? Samozrejme ne u vsech a vzdy, ale velmi casto. Prijde mi, ze jednim z duvodu je jakasi ~ zavist ~. Zavist, ze bezdetni maji svobodu. Svobodu volby, svobodu casu. Svobodu spanku. Trochu jsem se ted pristihla u jednoho videa ‘ezo’ influencerky, kde vypravi o energetickem portalu aka jarni rovnodennosti v kombinaci s novolunim atd. Vybizi, abychom si udelali ritual, zvolili zamer, zbavili se vseho nepotrebneho a tak dal, a tak dal. Mou prvni reakci bylo odsouzeni ala ‘aha, na to mam tak cas.‘ Jenomze – zaprve, jen my si volime nase priority, na co si ten cas udelame. A za…

  • Kristýna

    Jako kráva

    Vcera jsem se po dlouhe dobe chovala jak krava. Nekolikrat. Kazdy mame nejaky spatny vlastnosti. Nejnarocnejsi jsou ty, ktery na sobe sami nemame radi. V tom lepsim pripade se s nimi ‘aspon’ snazime pracovat (nikoliv je odmitat). Mou prirozenosti je velka popudlivost, urpustnost a prudkost az agrese. Na prvni dobrou tak nepusobim. Hodne lidi me oznacuje za eterickou klidnou dusicku. Pritom to je spis neco, na cem dnes a denne pracuju. Sic nerekla bych, ze mi to neni prirozeny, ale spis je hodne narocny se k tomu pod vsim tim nanosem zas a znovu dostavat a udrzet si to. Vcera jsem zabruslila do svy vyslapany cesticky vybusnych reakci. Reakci, kdy…

  • Kristýna,  Myšlenky

    První jarní den

    Kdyby vsechny noci a dny byly takovy mordor jako ten dnesni, tak asi kapituluju. Akorat, ze v materstvi se kapitulovat neda. To proste zatnes. A jedes 😀 A kdybych neprozila tak hezky vikend, z kteryho nyni muzu cerpat, tak se asi slozim.  Takhle jsem jen extremne unavena, oci se mi zaviraji za chuze a jsem uplne uplne mimo. Elvi asi cetla muj vcerejsi post ala ‘mnohem vic se szivame’, aby mi ukazalo, ze tomu tak jeste uplne neni 😀 No co, bude zas lip. Krasny prvni jarni den i vam *

  • Myšlenky

    Ocenit sám sebe

    Stává se vám někdy, že najdete pár let starou fotku a najednou si říkáte, jak moc vám to tehdy slušelo? Přitom v tu danou dobu jste akorát viděli, že tady máte pupínek a tady jedno oko o tolik menší než to druhé (story of my life), do toho divné vlasy a panebože, proč tam stojím jako šulina? Tak přesně toto se mi děje i s mými texty. Dnes jsem si tady pročítala své pár let staré články (oh, jak honosné slovo) a dojímala se, jak skvěle se čtou, a jak dobře to ta autorka (já) vystihla 😀 – egotrip – Je to vlastně dost bizarní. Jako by se člověk v…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Od útěku do tady a teď

    Byla jsem zvyklá na vnímání energií, jemnohmotna. Navazovala spojení se zemřelými dušemi. Uměla komunikovat s tělem ostatních skrz kraniálku; někdy vytáhla bolístku, když vytažena být měla. Stahovala jsem z Akáši, propojovala se s vyššími, přicházely ke mně vize, záblesky minulých životů a mnoho dalšího. V průběhu těhotenství vše pomalu (a tvrdě) usedávalo dolů, na zem. Tak moc na zem až jsem napojení nahoru, na vesmír, přestala cítit snad úplně. Vím, že tady stále je a taky vím, že se mi zase vrátí. Opravdu to vím? Byla to odvždy má přirozenost – přirozenost, kterou jsem dlouho nechtěla přijmout a ještě déle trvalo než jsem s ní dokázala pracovat a začala ke…

  • Kristýna

    Syntéza protikladů

    Ta prozretelnost nahore mi naordinovala tu nejnarocnejsi kombinaci, jakou bych si ani nevysnila. Malem na den presne mi zacala ta nejvetsi skola duchovna ~ zz ~ a jako ten nejparadoxnejsi protiklad skola hmoty, tvorby zivota. A nyni, tyhle dve duality extremu se konecne propojuji primo v mem stredu a ja poprve opravdu citim, ze jsem ve svem tele ~ obrovskou vetsinu casu. Netaha me to nahoru, jemnohmotno vnimam mnohem mene nalehave, a i kdyz jsem tak moc usazena v sobe same, neni to vubec hutne. Prave naopak. Astral je super, mnohem zajimavejsi nez to, co se deje tady na zemi. ~ Stejne je to vse jen a jen nasi PROJEKCI…