-
Syntéza protikladů
Ta prozretelnost nahore mi naordinovala tu nejnarocnejsi kombinaci, jakou bych si ani nevysnila. Malem na den presne mi zacala ta nejvetsi skola duchovna ~ zz ~ a jako ten nejparadoxnejsi protiklad skola hmoty, tvorby zivota. A nyni, tyhle dve duality extremu se konecne propojuji primo v mem stredu a ja poprve opravdu citim, ze jsem ve svem tele ~ obrovskou vetsinu casu. Netaha me to nahoru, jemnohmotno vnimam mnohem mene nalehave, a i kdyz jsem tak moc usazena v sobe same, neni to vubec hutne. Prave naopak. Astral je super, mnohem zajimavejsi nez to, co se deje tady na zemi. ~ Stejne je to vse jen a jen nasi PROJEKCI…
-
Žití života
Někdy mám tendence přehánět, ale v tomto případě ten čas, který jsem strávila výběrem dětské matrace, dost možná ještě podhodnotím. Jak tak počítám, dokupy to dělá zhruba 15 hodin, které mi již nikdo nevrátí :D. Nemálo jsem se do výběru ponořila, samozřejmě zabrousila do Facebookové skupiny Svět non-toxic (nejedu si non-toxic, ale snažím se jít někde uprostřed, kde mi to vyhovuje – což se s matrací holt nepodařilo, hah) a už jen samotným čtením jsem se zadusila výčtem nejen karcinogenních látek, které v uzavřeném prostoru teprve chytají grády. S efektem chemického koktejlu jsem samozřejmě také obeznámena, takže jakože fuj, ble, to nechceš. Do toho jsem brouzdala po internetu a zjišťovala…
-
Hlína
Snažím se najít kurz keramiky, kurz točení na kruhu. Chci, aby se mé ruce zabořily do hlíny a tvořily. Když jsem byla malá, keramika mě bavila ze všech kroužků asi nejvíc. Hlína je země. A já zemitost potřebuju. Včera jsem běhala po lese bosá. Šla jsem na houby, žádný nerostou, a to v sobotu tak moc pršelo, ale předtím bylo obrovský sucho. To je zase pravda. No a ten les, ta země pokrytá mechem, jehličím, borůvčím, semtam blátem… to bylo krásný. Tak moc. Četla jsem, že uzemňování snižuje záněty v těle i stres, zklidňuje nervový systém… A taky mi pak bylo přítomně. Ne, že by mi předtím bylo nedobře, ale…
-
Intimita
Odhalit naše pravý já. To je podstata intimity. Ne nahota, ne sex, ale ukázat, kdo doopravdy jsme a doufat, že ten druhý to ustojí, neuteče a třeba s námi bude chtít strávit neurčitou dobu. Ať už jako pravý přítel či jako romantický partner. Co když ale my sami nevíme, kdo vlastně jsme? Co když se bojíme podívat se dovnitř sebe? Co když my sami máme největší problém vydržet sami se sebou? Jak pak můžeme chtít, aby někdo posečkal s námi? Stojím si za tím, že nejdůležitější je vztah k sobě a práce sama na sobě. Když jsme sami se sebou ~ v míru, v klidu a v radosti ~ z…
-
Cokafe zápisky
7. 1. 2022 Okay, vesmíre, dík, chápu. Nebo nechápu. Nebo nevím. Ale je značně vtipný, kdo zase prošel dveřmi kavárny. Je tedy asi jedno, jestli se jedná o toxickou neznámou ženu, anebo o toxického známého muže, který si hraje na něco, co není, ani jeden typ člověka, ve svém životě nechci. Ano, naučili mě. Ale víckrát se s nimi setkat nepotřebuji. Ale víš co, asi je to normální, potkávat se s těmito lidmi. Tak to někdy holt bývá. A asi to je normální, je jen na nás, jakou odezvu zvolíme. Ignoraci. Nasranost. Klid. Vděčnost. Neutralitu. Je to proces. Chce to čas. Jako všechno. A jako všichni. Všichni potřebují čas. Na…
-
Šuplíky a kouzelné paní
V podcastu s biohackerkou Veronikou Allister bylo řečeno, že až když je vám teprve doopravdy dobře ~ zdravě, uvědomíte si, jak hrozně vám bylo doposud. A je to tak. Nemluvím teď pouze o stavu své mysli, duševního zdraví. Toto zdraví bylo prozatím velmi nestále s hlubokými propady v absolutní ztracenosti a na druhé straně s euforií lámanou se stavem zenu. Pár měsíců zpět se mi rozhodilo i fyzické zdraví. Do akutního stavu. Ono totiž bylo rozhozené už dlouho, několik let, jen jsem tomu nepřikládala velkou pozornost. Nechtělo se mi zatěžovat ještě tím. Nicméně. Minulý čtvrtek jsem byla na Bicomu. Paní, která toto vyšetření provádí, mi doporučil můj doktor z hor…
-
Myš
Měli jsme na chatě myš. Měli. Už je mrtvá. Pacička se jí chytla do pasti a celou noc se z ní snažila dostat. I když past byla pod skříní, myš se doplazila až pod metr vzdálený stůl. Pod stůl, na kterém nyní píšu. Všude kolem ní byly bobky, a když jsme ji ráno našli, ještě napůl žila. Skřípnutá v pasti. Bylo to hrozný. Ty humánní pasti maj asi něco do sebe, ale zaprvé je Kuba při včerejšku nemohl nikde sehnat a zadruhé, ve chvíli, co se myš chytne, co máš s ní pak dělat? Vzít na výlet 10 km od jakéhokoli obydlí a vypustit ji do přírody?
-
Hladím tě po duši
Na svém Instagramu mám uloženou rozsáhlou sbírku náhodných fotek nazvanou Hladím tě po duši. Je to několik desítek postů, které dohromady vytváří moji nástěnku štěstí 😀 Věšinou se jedná o fotky či videa hor (jakjinak), divnověcí v přírodě, smyslupných projektů, výňatků z mých oblíbených knih a filmů a nakonec a především textů, díky nimž se pokaždé cítím alespoň o trochu míň divná a nezapadající. Tohle sdílet nechci, tohle by si mohl (měl?) vytvořit každý sám, ale dala jsem dokupy pár podcastů, knih, filmů, dokumentů, atp., které mě baví a zrovna teď i pomáhají. Podcasty Podcastů je aktuálně plná p*del, i já jich dost poslouchám. Ale tady, jakožto hladím tě po…
~ píšu ~
