Kdybych někdy napsala knihu, je dost pravděpodobný, že po čas psaní bych spávala celý dny a těsně před půlnocí ožívala a začínala psát. V té době se u mě toho totiž rodí nejvíc.
Ve ctyri rano. Byla jsi na svete 2.5 dne. Koukalas na me. Velkyma temnyma ocima.…
Asi mám čumět do blba. Přišla jsem tady psát a zas mi to nejde. Neumím…
Tohle cely leto je protkano jakousi neuchopitelnou tezkosti. Prijde mi, ze snad vsichni zazivaji hodne…
Zitra je prvni den asi po dvou tydnech, kdy nejsem s nikym na nicem domluvena.…