Kdybych nemela Elvi, prave ted by nastala doba, kdy bych vypadla.
Aspon na par dni.
Idealne na mesic.
Pryc. Odevsad. Odtud.
Prijde mi, ze na me vsechno pada. A ze zaroven na me nepada nic. Propadam se hloubs a hloubs, ale zaroven jsem porad tady nahore.
Neni to deprese, jakou jsem znavala, a ani vlastne ta klasicka uzkost. Ale dobry to taky neni.
Mam pevnej stred. Zaklad. Mam se, o co oprit.
Predtim jsem to nemela.
Jenze.
Nejak jsem se zacyklila.
…
Prijdu si porouchana.
Jakoby to na vsechny fungovalo, ale na me ne.
Vytahuje to my hnusny podvedomy vzorce. A ja se…
…
Super, uz mi ani nejde psat.
…
Venku jsou blesky. Hrmi.
Pulnocni prutrz mracen.
…
The only way out is through.
…
Co mi jde nejlip? Autenticita, otevrenost, priznani svych bolistek. Nejistot.
Safe space. Yoga je safe space.
Nebat se projevit se.
Jsem mama.
Porodila jsem nadhermou zdravou holcicku.
Ja sama ji porodila.
S podporou.
Obrovskou.
Ale nakonec jsem to stejne zvladla ja sama.
A z toho mohu cerpat.
Kdyz jsem zvladla tohle, zvladnu vsechno.
Ve ctyri rano. Byla jsi na svete 2.5 dne. Koukalas na me. Velkyma temnyma ocima.…
Asi mám čumět do blba. Přišla jsem tady psát a zas mi to nejde. Neumím…
Tohle cely leto je protkano jakousi neuchopitelnou tezkosti. Prijde mi, ze snad vsichni zazivaji hodne…
Zitra je prvni den asi po dvou tydnech, kdy nejsem s nikym na nicem domluvena.…