Měli jsme na chatě myš.
Měli.
Už je mrtvá.
Pacička se jí chytla do pasti a celou noc se z ní snažila dostat.
I když past byla pod skříní, myš se doplazila až pod metr vzdálený stůl. Pod stůl, na kterém nyní píšu. Všude kolem ní byly bobky, a když jsme ji ráno našli, ještě napůl žila. Skřípnutá v pasti.
Bylo to hrozný.
Ty humánní pasti maj asi něco do sebe, ale zaprvé je Kuba při včerejšku nemohl nikde sehnat a zadruhé, ve chvíli, co se myš chytne, co máš s ní pak dělat? Vzít na výlet 10 km od jakéhokoli obydlí a vypustit ji do přírody?
Ve ctyri rano. Byla jsi na svete 2.5 dne. Koukalas na me. Velkyma temnyma ocima.…
Asi mám čumět do blba. Přišla jsem tady psát a zas mi to nejde. Neumím…
Tohle cely leto je protkano jakousi neuchopitelnou tezkosti. Prijde mi, ze snad vsichni zazivaji hodne…
Zitra je prvni den asi po dvou tydnech, kdy nejsem s nikym na nicem domluvena.…