Processed with VSCO with a5 preset
Citim obrovskou potrebu minimalismu. Cim vic toho je, at uz materialne ci toho, co ‘musim’…
Citim, jak me to vse zatezkava, jak to potrebuju pustit. Ani ne tak na fyzicke rovine, mnohem spis energeticky.
Nelpet. Nezatezkavat se. Nezatezovat. Se.
Dychat. Svobodne.
Roztahnout ruce a letet. Tam, kam me to zrovna nejvic tahne. Neutikat, ale poddat se volani. Nasledovat se. Neprehlusovat se povinnostmi, stresem, melkym dechem. Byt se sebou. V miru. S tim, co jsem. S tim, jaka jsem.
V tichosti. Za zrakem. V hloubi stredu. Doma.
A cerpat z listopadoveho slunce. Nasavat paprsky do sebe. Ukladat si je. Abych k nim mohla pak kdykoliv prijit a nabrat si energii. Zivota. Prirody. Zdroje.
Zazdrojovat se.
Ve ctyri rano. Byla jsi na svete 2.5 dne. Koukalas na me. Velkyma temnyma ocima.…
Asi mám čumět do blba. Přišla jsem tady psát a zas mi to nejde. Neumím…
Tohle cely leto je protkano jakousi neuchopitelnou tezkosti. Prijde mi, ze snad vsichni zazivaji hodne…
Zitra je prvni den asi po dvou tydnech, kdy nejsem s nikym na nicem domluvena.…