Útěky

Kdybych nemela Elvi, prave ted by nastala doba, kdy bych vypadla.

Aspon na par dni.

Idealne na mesic.

Pryc. Odevsad. Odtud.

Prijde mi, ze na me vsechno pada. A ze zaroven na me nepada nic. Propadam se hloubs a hloubs, ale zaroven jsem porad tady nahore.

Neni to deprese, jakou jsem znavala, a ani vlastne ta klasicka uzkost. Ale dobry to taky neni.

Mam pevnej stred. Zaklad. Mam se, o co oprit.

Predtim jsem to nemela.

Jenze.

Nejak jsem se zacyklila.

…

Prijdu si porouchana.

Jakoby to na vsechny fungovalo, ale na me ne.

Vytahuje to my hnusny podvedomy vzorce. A ja se…

…

Super, uz mi ani nejde psat.

…

Venku jsou blesky. Hrmi. 

Pulnocni prutrz mracen.

…

The only way out is through.

…

Co mi jde nejlip? Autenticita, otevrenost, priznani svych bolistek. Nejistot.

Safe space. Yoga je safe space.

Nebat se projevit se.

Jsem mama.

Porodila jsem nadhermou zdravou holcicku.

Ja sama ji porodila.

S podporou.

Obrovskou.

Ale nakonec jsem to stejne zvladla ja sama.

A z toho mohu cerpat.

Kdyz jsem zvladla tohle, zvladnu vsechno.