Nezařazené
-
David Bowie ve světě oříšků
V roce 2016 jsem se silene zamilovala do Itala. Byl v Praze na Erasmu a nekolik mesicu jsme se vidali. Zacalo to v unoru v hipsta baru na Vinohradech, kde tenkrat poradali tribute Davidu Bowiemu – ten par dni predtim zemrel. Nase prvni rande si moc dopodrobna nepamatuju. Dozajista jsme hodne pili a jeste vic si rozumeli. Ve tri rano jsme skoncili na Narodce v dalsim baru na Latino Erasmus party. Ja, Vitto (tak se muj Ital jmenoval) a obrovska banda jeho italskych kamosu a kamosek. Bylo to na me moc. Moc neznamych lidi, kteri se chteli druzit, moc svetel, ktera mi vypalovala oci a moc hudby, ktera se mi…
-
Zpátky k sobě
Vzdy, kdyz jsem byla ztracena, psani me navracelo zpatky k sobe. Pomahalo mi usporadat mou chaotickou mysl a najednou se mi lepe dychalo. Bylo mi lehceji. (Ted uz to mam nastesti trochu jinak – denodenne pracuju na tom, aby ma mysl slouzila mne a ne ja ji, a i kdyz to zni jako klise, spise se mi to dari nezli nedari ~zz~.) Nicmene, psani mi i nadale pomaha udavat vecem, myslenkam, situacim jakysi tvar. Hranice, bez kterych by bylo jen beztvare nic. Slova mi naopak poskytuji tvarne neco. V dobe, kdy jsme hodne cestovali (a verim, ze zvenci to vypadalo, ze zijem zivot snu) mi chybel pevny stredobod, o ktery…