-
Na druhou stranu
Včera jsem měla školu, na dálku. Děkuju, děkuju, děkuju. Zase jsem to napojení cítila. Jinak a odjinud. V harmonii a v síle. Spodek i vršek. A pak jsem po dlouhé době cítila tátu a babičku. Po pravé straně. Jejich podporu a ochranu. Děj se, co děj. Jako by mi předávali vzkaz k porodu, jsme tady pro tebe. … Když se mě někdo zeptá, jak poznám, že vedle mě někdo či něco je, odpovídám, že to cítím. Cítím jinou energii. Věřím, že tuto schopnost má každý, když se dostatečně pročistí a zjemní své smysly. Někdo to má víc dané, tedy jednodušeji přístupné, ale máme to všichni. Tak tomu věřím já… ……
-
Ocenit sám sebe
Stává se vám někdy, že najdete pár let starou fotku a najednou si říkáte, jak moc vám to tehdy slušelo? Přitom v tu danou dobu jste akorát viděli, že tady máte pupínek a tady jedno oko o tolik menší než to druhé (story of my life), do toho divné vlasy a panebože, proč tam stojím jako šulina? Tak přesně toto se mi děje i s mými texty. Dnes jsem si tady pročítala své pár let staré články (oh, jak honosné slovo) a dojímala se, jak skvěle se čtou, a jak dobře to ta autorka (já) vystihla 😀 – egotrip – Je to vlastně dost bizarní. Jako by se člověk v…
-
Od útěku do tady a teď
Byla jsem zvyklá na vnímání energií, jemnohmotna. Navazovala spojení se zemřelými dušemi. Uměla komunikovat s tělem ostatních skrz kraniálku; někdy vytáhla bolístku, když vytažena být měla. Stahovala jsem z Akáši, propojovala se s vyššími, přicházely ke mně vize, záblesky minulých životů a mnoho dalšího. V průběhu těhotenství vše pomalu (a tvrdě) usedávalo dolů, na zem. Tak moc na zem až jsem napojení nahoru, na vesmír, přestala cítit snad úplně. Vím, že tady stále je a taky vím, že se mi zase vrátí. Opravdu to vím? Byla to odvždy má přirozenost – přirozenost, kterou jsem dlouho nechtěla přijmout a ještě déle trvalo než jsem s ní dokázala pracovat a začala ke…
-
Sprostě a syrově
“Je mi nějak nedobře. Snažím se napojit na sebe, na střed a jít do pocitu. Ne, že by mi to vůbec nešlo. Ale nejde mi to – moc. Zahlcení? Potřebuju se sbalit do porodnice. Už pár týdnů. Někde říkají, že se máš raději sbalit už 6 týdnů před plánovaným termínem. Mám termín 10. 2. a furt nic. Něco mám už nachystaný, ale jsem úplně v hajzlu z toho, co vše budu potřebovat. Kurva, jak to mám vědět? Rodím poprvé, a i kdyby podruhý, tak stejně to nebudu vědět, protože každý porod i to vše potom je prostě jiný. Posraný seznamy na internetu mi moc nepomáhají, protože v některých věcech se…
-
Syntéza protikladů
Ta prozretelnost nahore mi naordinovala tu nejnarocnejsi kombinaci, jakou bych si ani nevysnila. Malem na den presne mi zacala ta nejvetsi skola duchovna ~ zz ~ a jako ten nejparadoxnejsi protiklad skola hmoty, tvorby zivota. A nyni, tyhle dve duality extremu se konecne propojuji primo v mem stredu a ja poprve opravdu citim, ze jsem ve svem tele ~ obrovskou vetsinu casu. Netaha me to nahoru, jemnohmotno vnimam mnohem mene nalehave, a i kdyz jsem tak moc usazena v sobe same, neni to vubec hutne. Prave naopak. Astral je super, mnohem zajimavejsi nez to, co se deje tady na zemi. ~ Stejne je to vse jen a jen nasi PROJEKCI…
-
Žití života
Někdy mám tendence přehánět, ale v tomto případě ten čas, který jsem strávila výběrem dětské matrace, dost možná ještě podhodnotím. Jak tak počítám, dokupy to dělá zhruba 15 hodin, které mi již nikdo nevrátí :D. Nemálo jsem se do výběru ponořila, samozřejmě zabrousila do Facebookové skupiny Svět non-toxic (nejedu si non-toxic, ale snažím se jít někde uprostřed, kde mi to vyhovuje – což se s matrací holt nepodařilo, hah) a už jen samotným čtením jsem se zadusila výčtem nejen karcinogenních látek, které v uzavřeném prostoru teprve chytají grády. S efektem chemického koktejlu jsem samozřejmě také obeznámena, takže jakože fuj, ble, to nechceš. Do toho jsem brouzdala po internetu a zjišťovala…
-
Jak voní duše
Když jsi přišla do bříška, cítila jsem vůni květin. Louku plnou lučních přirodnin. Moje emoce byly všelijaké. Mnoho měsíců, co jsem tě v sobě nosila. Měla jsem obrovský strach, že ztratím samu sebe. Ale to si možná řekneme, až budeš starší. Víš, hodně jsem si řešila, že to vše na tebe přenáším – když ve mně přece bydlíš… Ale od prvopočátku, když ses rozhodla za námi přijít, sis jela vše po svém. Tak nějak sama za sebe. I když jsem na tom byla psychicky hodně špatně, vytvořila sis svůj vlastní svět. Svou ochrannou bublinu, které se okolí netýká, nenechá se jím ovlivnit a užívá si samy sebe a bezpečí v…
-
Artefakty mládí
Asi je to o pouštění starýho života. Vědomá rekapitulace toho, co jsem doposud zažila, toho, okolo čeho jsem si budovala svou identitu. Jaká jsem byla, kdo jsem byla, kým jsem byla. Už se mi po tom životě ale nestýská. Necítím sžíravou nostalgii, naopak smíření, vděk i určité pobavení se hlásí o slovo. A zároveň těšení, ze přijde něco tak novýho. Život před a život po. Po tom, co se narodíš. Do tohohle světa sic plnýho nepochopení, zla a nenávisti. Ale taky do světa, který je krásný. Ve všech svých proměnách a aspektech. Do světa nabízejícího vše, na co si vzpomeneš. … Pamatuj, velikost stínu je přímoúměrná velikosti světla.
~ píšu ~
