-
Máslo na hlavě
Vsimate si, jak agresivni reakce vzbuzuje prohlaseni ‘Nechci mit deti‘? Samozrejme ne u vsech a vzdy, ale je to velmi caste. Prijde mi, ze jednim z duvodu je jakasi ~ zavist ~. Zavist, ze bezdetni maji svobodu. Svobodu volby, svobodu casu. Svobodu spanku. Trochu jsem se ted pristihla u jednoho videa ‘ezo’ influencerky, kde vypravi o energetickem portalu aka jarni rovnodennosti v kombinaci s novolunim atd. Vybizi, abychom si udelali ritual, zvolili zamer, zbavili se vseho nepotrebneho a tak dal, a tak dal. Mou prvni reakci bylo odsouzeni ala ‘aha, na to mam tak cas.‘ Jenomze – zaprve, jen my si volime nase priority, na co si ten cas udelame.…
-
Jako kráva
Vcera jsem se po dlouhe dobe chovala jak krava. Nekolikrat. Kazdy mame nejaky spatny vlastnosti. Nejnarocnejsi jsou ty, ktery na sobe sami nemame radi. V tom lepsim pripade se s nimi ‘aspon’ snazime pracovat (nikoliv je odmitat). Mou prirozenosti je velka popudlivost, urpustnost a prudkost az agrese. Na prvni dobrou tak nepusobim. Hodne lidi me oznacuje za eterickou klidnou dusicku. Pritom to je spis neco, na cem dnes a denne pracuju. Sic nerekla bych, ze mi to neni prirozeny, ale spis je hodne narocny se k tomu pod vsim tim nanosem zas a znovu dostavat a udrzet si to. Vcera jsem zabruslila do svy vyslapany cesticky vybusnych reakci. Reakci, kdy…
-
Zpátky k sobě
Vzdy, kdyz jsem byla ztracena, psani me navracelo zpatky k sobe. Pomahalo mi usporadat mou chaotickou mysl a najednou se mi lepe dychalo. Bylo mi lehceji. (Ted uz to mam nastesti trochu jinak – denodenne pracuju na tom, aby ma mysl slouzila mne a ne ja ji, a i kdyz to zni jako klise, spise se mi to dari nezli nedari ~zz~.) Nicmene, psani mi i nadale pomaha udavat vecem, myslenkam, situacim jakysi tvar. Hranice, bez kterych by bylo jen beztvare nic. Slova mi naopak poskytuji tvarne neco. V dobe, kdy jsme hodne cestovali (a verim, ze zvenci to vypadalo, ze zijem zivot snu) mi chybel pevny stredobod, o ktery…
-
První jarní den
Kdyby vsechny noci a dny byly takovy mordor jako ten dnesni, tak asi kapituluju. Akorat, ze v materstvi se kapitulovat neda. To proste zatnes. A jedes 😀 A kdybych neprozila tak hezky vikend, z kteryho nyni muzu cerpat, tak se asi slozim. Takhle jsem jen extremne unavena, oci se mi zaviraji za chuze a jsem uplne uplne mimo. Elvi asi cetla muj vcerejsi post ala ‘mnohem vic se szivame’, aby mi ukazalo, ze tomu tak jeste uplne neni 😀 No co, bude zas lip. Krasny prvni jarni den i vam *
-
Drobeček
Konec sestinedeli je za rohem a s malou jsme se mnohem vice szily. Je pry furt strasne malinka, ale v mych ocich vyrostla tak rychle jak nikdy nikdo. Miluju ji tak moc prirozene a bez turbulenci, ze to nechapu. Hormony slapou nadherne. Ma nejsametovejsi hlavicku a ty nejdelsi prstiky. Na rukou i na nohou. Voni jako vanocni cukrovi. Vanilkove rohlicky s lineckym . Denodenne se pozastavuju, jak jsme mohli stvorit neco tak bezelstne nadhernyho. Ma nekolikahodinova bdela okna ~ kazdy den Zatim razi heslo *kontaktni spanek nebo zadny spanek*. S jednou rukou zvladam uz vsechno. Kazdopadne satek konecne neni nejvetsi nepritel a dokonce v nem vydrzela i venku! Hopsani opravdu pomaha. Uz…
-
Jaro
Chodim tak na stopadesat prochazek tydne. Neskutecne dekuju prozretelnosti, ze se mala narodila v unoru – v brane do jara – a ne treba v rijnu. Asi by me strelilo. Takhle se prodluzuji dny, teploty stoupaji a uz to neni takova depka. Ale jako stejne.. neni to zadna hitparada 😀 kazdy den si vedome drzim prostor. Jo, sama sobe. Abych se nezlomila, nepadla unavou a nezblaznila se z detskyho place, ktery rve srdce, ale bohuzel i usi. Prdiky, kakani, reflux, spurt, prsooo. Tyjo. Nekde jsem cetla, ze pri kojeni se vyplavuji stejne hormony jako pri orgasmu. Rikam si, ze autorka clanku asi nikdy nemela poradny orgasmu. Anebo mi ty kojici…
-
Měsíc mámou
Zrovna sedim na lavicce, sviti slunicko, ve vzduchu je jaro, ve mne kafe a oriskovy rohlicek, kocarek vedle me. Na pohled idylicky, v realu az tak ne. Jsem mamou jeden mesic a jeden den. Cas uz pres mesic jakoby neexistuje, mozek mam vymlety – predpokladam, ze jeste ne vykojeny..? – a priznavam, je to mazec. Mnohem mensi, nez jsem si predstavovala. Ale taky uplne jiny, nez jsem si predstavovala. Mala je bozi, je nadherna a cista dusicka. Miluju ji tam a zpet, dej se, co dej. Miluju byt jeji mamou, ale materstvi samo o sobe mi semtam dava na frak. Opet musim poznamenat, ze mnohem min, nez jsem si myslela,…
~ píšu ~
