-
Sila
Mela jsem dost narocnej porod. Optikou samy sebe. Optikou me osobni porodni asistentky. I optikou lekarky. Mela jsem dost narocnej porod bohuzel jako vetsina zen(, co znam). Cim to? Do toho tady zabrusovat nebudu. K tomu si muzete treba pustit rozhovor s Annou Kohutovou v Hovorech ze Zeme. Tak ci tak, v tech nejtezsich chvilich ze sveho porodu neskutecne cerpam. Cerpam ze vsech narocnych chvil svyho zivota a dodava mi to neskutecnou silu ~ kdyz jsem zvladla tohle, zvladnu vse. A taky ~ jednou to pomine. O boze ~ nejvetsi mantra materstvi, z ktery jsem si jako bezdetna delala srandu ~ je to jen obdobi. Jo, vsechno je jen obdobi. …
-
Svoboda
Kdyz mela jedna z mych nejblizsich kamaradek maly citlivy a neodlozitelny miminko, samosebou byla neskutecne unavena. Bylo to novy a narocny. Tenkrat jsem ji rekla, at si najde cas pro sebe – JEN pro sebe. Ze si ma udelat samu sebe jako prioritu. Byla jsem tehdy jeste bezdetna. O nejakou dobu pozdeji, kdyz jsem si ja sama zazivala to, co tenkrat ona, mi priznala, ze ji to v tu dobu dost zamrzelo. Ted, kdyz ja sama jsem mamou a vim, jaky to je. Bych ji rekla to samy. Ale o poznani citliveji a jemneji. Ne tak naprimo. Rekla bych to kazdy zene, ktera ma maly miminko a je unavena az…
-
Ve čtyři ráno
Ve ctyri rano. Byla jsi na svete 2.5 dne. Koukalas na me. Velkyma temnyma ocima. Dosiroka otevrenyma. Koukalas do me. Videlas vsechno. Vedelas vsechno. Nadherne cisty vedomy miminko. Ta nejmoudrejsi dusicka, ktera prisla za nama. Ve ctyri rano. Tancim na stole. V jedne ruce cigo nebo brko. V druhy ruce drincik nebo pivo. Party, sranda, stesti, lidi. Opilost. Zhulenost. Mlha. Ve ctyri rano. Nespim. Skladam origami jeraby. Nemuzu spat. Mam temny myslenky, zly obdobi. Uzkosti. Deprese. Velky au. Hlava neni kamos. Jerabi mi pomahaj. Zamestnavam ruce, myslenky nebehaj jak splaseny. Navraty do reality jsou pro me narocny. Je unor a ja prave priletela ze Sri Lanky. Ve ctyri rano. Hraje…
-
Meraki, kousek sebe
Asi mám čumět do blba. Přišla jsem tady psát a zas mi to nejde. Neumím psát na povel, to víme. Neumím psát na místě, kde se necítím stoprocentně v soukromí. Tak budu psát, ťukat do klávesnice a doufat. Doufat, že to chytnu. Že se do toho dostanu. Do flow. Že přestanu řešit okolí (které si mě stejně nevšímá, ale mi přijde, jak bych byla pod reflektorem. Já a moje slova. Já a moje prsty na klávesnici). Vždy. Okay, ne vždy, ale často si představuju, jak usednu za počítač a prsty se mi rozeběhnou až vznikne při nejmenším velmi kvalitní kniha. Tak, jak to bývá ve filmech. Z těch pekel, který…
-
Útěky
Kdybych nemela Elvi, prave ted by nastala doba, kdy bych vypadla. Aspon na par dni. Idealne na mesic. Pryc. Odevsad. Odtud. Prijde mi, ze na me vsechno pada. A ze zaroven na me nepada nic. Propadam se hloubs a hloubs, ale zaroven jsem porad tady nahore. Neni to deprese, jakou jsem znavala, a ani vlastne ta klasicka uzkost. Ale dobry to taky neni. Mam pevnej stred. Zaklad. Mam se, o co oprit. Predtim jsem to nemela. Jenze. Nejak jsem se zacyklila. … Prijdu si porouchana. Jakoby to na vsechny fungovalo, ale na me ne. Vytahuje to my hnusny podvedomy vzorce. A ja se… … Super, uz mi ani nejde psat.…
-
Letní tíha
Tohle cely leto je protkano jakousi neuchopitelnou tezkosti. Prijde mi, ze snad vsichni zazivaji hodne tezky obdobi. Ja jen vim, ze se v tom svym nedokazu poradne zorientovat. Na jednu stranu jsem nikdy nebyla stastnejsi ~ diky E. ~ na stranu druhou jsem …Porad se snazim najit to neco, co mi vlastne je, co se mi vlastne deje. A jo, jasne, na povrchu vidim, ze se staly sracky. Od ukradeni auta pres absolutne nepochopitelnyho najemnika, co mi vyhrozoval, ze mi necha tect nekolik dni teplou vodu (wtf) az po dalsi srandy… Ale ten kor o tomhle neni. Ten je asi o mem celkovem nenaplneni. Necasu pro sebe. O nevyuzitym potencialu. O tom, ze…
-
Nejlíp jim bylo
S tema klukama jsi balila brka a o pul pate rano se s jednim z nich libala na schodech. Zrovna svitalo. ~ necham si projit hlavou, kam vsechny veci plavou ~ Ted uz mate vsichni maly deti a pred zapadem utikate do svych domovu. Uspat maly. Aby se nepretahly. Je to jiny. Hezky. To nepopiram. Ale tak hrozne rychle to uteklo. Proteklo to mezi prsty. Ani nemrknes a je ti skoro 30. Nejvetsi klise jsou nejvetsi pravdy a vis, vzdycky si vzpomenu na slova K.: “Kdybych vedela, ze to tak rychle utece. Tak si to uziju jeste vic. Jeste vic chlastam, jeste vic sukam.” Vic tancim, vic skotacim. Nejak nechapu,…
-
Nový štěstí
Zitra je prvni den asi po dvou tydnech, kdy nejsem s nikym na nicem domluvena. Ani na prochazku, ani na navstevu, ani na nic podobneho. Je to zvlastni, jeste pred otehotnenim jsem byvala prevazne sama. Protoze jsem chtela. Protoze jsem to potrebovala. Moc. Prehlcenost spolecnosti, at uz byla jakakoli, neudrzeni si hranic svyho tela, az jsem se rozpijela do ostatnich a nasledne absolutni vycerpani, kdy jsem se z jednoho takoveho – i kdyz treba prijemneho – setkani vzpamatovavala par dni. Nedejboze, kdyz se jednalo treba o oslavu.. Par dni samoty (jedine Kubu jsem zvladala) a bylo mi zase dobre. Ale pak to vse zacinalo nanovo. Od te doby, co mam…
-
Elvi
Vzdycky jsem si myslela, ze nejvic na celym svete budu milovat tvyho tatu (a svou mamu). Pak jsi ale prisla ty a zborila jsi vsechny my domnenky o bezpodminecny lasce. Kdyz vecer (konecne :D) spis, v pritmi na tebe koukam a rikam si, ze mi mozna pukne srdce jak moc ho mam tebou plny. Je to vlastne paradox, nikdy jsem moc nechtela byt mamou a najednou jsem mamou tobe a je to tak hezky. Narocny. (Strasne hrozne moc narocny, ale tak hezky.) Ses clovek v malym telicku, ale s tak velkou dusickou. Mas nejkrasnejsi oci, hluboky jak Mariansky prikop. Miluju nase rana. Po cely noci byvas krasne prospinkana a smejes se…
-
Psáno v dubnu
Bylo nebylo a přeci jen bylo. Sedmého dubna dvatisícedvacettři. Bylo nebylo, jakoby spíš nebylo. Desátého dubna dvatisícedvacettři. Panická ataka here we go again. Dlouho jsme se neslyšely a dnes ses přece jen ozvala. Asi bych měla jít za to. Zeptat se proč? Co mi tím chceš říct? Nebrat ji jako nepřítele, který se znovuukázal po dvou letech – pocity na zvracení samozřejmě zahrnuty – ale spíš jako znamení, že je něco pro mě už za hranou. Když nejdou změnit vnější okolnosti, je potřeba postarat se o svůj vnitřek. Uklidit si tam. Kdykoliv je možnost, zastavit se a prodýchat se. Vysmejčit ten bordel, který si – i když už mnohem míň…
~ píšu ~
