Jóga a sny | Horoticho

V roce 2018, když umřel taťka a my se vrátili po dlouhých cestách po Centrální a Jižní Americe, to bylo celý hodně špatný.
Původní plán vrátit se do Prahy byl zahozen a zvyknout si na Ostravu se všemi těmi změnami bylo dost těžký.
A právě v té době jsem začala s mamkou chodit na jógu do Jogisty. Do té doby jsem měla za sebou několik lekcí jógy a moc jsem nechápala, co s tím všichni mají… Jestli mi tenkrát něco pomohlo, abych nezmagořila a dokázala si aspoň trošku udržet samu sebe, byla to právě jóga v tomto studiu.

Od té doby jsem se k józe (ne)pravidelně vracela. Vždy, když mi bylo nejhůř, praxi jsem zintenzivnila a stala se tak mým opěrným sloupem.

V Kanadě, v období zimy, kdy jsem si bez přeháněni každou noc přála, ať se ráno nevzbudím, mi lekce od Lydie Zamorano představovaly nadějeplný nadechnutí.
Po návratu domů se moje psychika začala automaticky zlepšovat. Krom několika dalších významných dílků psychohygieny, jsem se zamilovala do jógového studia Santosha. Chodívala jsem tam 3x, někdy i 4x týdně. Nevím, jestli jsem se do té doby dokázala do něčeho tak ponořit. Pro mě to nebylo ani až tak o pohybu, ale mnohem víc o tom, co se mi dělo pokaždé uvnitř.

A tak to mám doteď.

Kdyby mi tenkrát někdo řekl, ze v Jogistovi budu vést své první lekce, a že se brzy stanu jednou z lektorek v znovu-otevřené Santoshi, zaťukala bych si na hlavu. JÁ přece nikdy nebudu mluvit před lidmi, JÁ přece neumím vysvětlit ani cestu na autobus natož, jak se v dané pozici poskládat a JÁ mám přece vůbec tu nejhorší paměť, jak bych si mohla zapamatovat jakékoliv sekvence. A je toho mnohem víc…

Takže jo, když přestaneme lpět na domněnkách ~ vzorcích ~, které o sobě celý život máme a uvolníme se do procesu, přijde to, co má.

Teď je mi totiž úplně jedno, že mluvení před lidmi není má silná stránka

~ pomalu se učím, a je to stále a stále lepší ~,

stejně tak vysvětlování ásan a perfektní nastavení v pozicích není to hlavní, co chci ve svých lekcích předávat

~ jako mnohem důležitější vnímám zvědomění si vlastního těla, podívání se dovnitř – domů, soustředění se na dech a bytí tady a teď ~,

a moje paměť je opravdu tragická, ale v lekcích mi to povětšinou není překážkou; plánování mi nikdy nešlo, a když už jsem měla něco naplánované a ono to nevyšlo, zpanikařila jsem a nedokázala vymyslet, co dál

~ své lekce vedu intuitivně, podle toho, co mi chodí z vrchu i zevnitř, nechávám se vést, snažím se rezonovat s danou skupinou – přiznávám, ne vždy to ještě zvládnu – a tvořit právě pro ni tak, jak je to v danou chvíli potřeba ~

Mám čistou radost, že má jógová cesta se prolíná právě s těmito studii. Nejdřív jako student a nyní jako lektor.