Cukrkandl o jedné

6. 1. 1:13

poznali jsme se na stepana, uz vice nez pred ctyrmi lety. ja byla v depce a ty ses furt smal. ne mne, ale spis proto, ze ses na vanoce na otocku doma, vidis sve kamose, pijes dobry cesky pivo a balis si levny cesky ciga. vlastne jsme si prvne ani nepadli do oka, ale najednou bylo tri rano, ja uz nemela zadny penize, autobusy nejezdily, a tak jsi me vzal k sobe domu.

hlavne pocestne a tak, haha.

den nato jsi mi napsal, jestli nechci zitra na hory. a ja, ze teda jo a v kolik jedem. prijel jsi o 4 hodiny pozdeji – v tomhle ses stale stejny klasik – hledal jsi boty na snowboard. nastoupila jsem do auta a od ty doby se neco zmenilo. bylo to najednou tak moc prirozeny a tak moc spravny. nebylo nic jinyho, jenom tady a ted. po silene dlouhe dobe jsem se necitila vypsychla, myslenkami na miliarde mistech. jakoby se kazda bunka meho tela znicehonic zastavila a ja konecne vnimala jen pritomnost.

o par dni pozdeji jsem odletela na sri lanku. predpokladala jsem, ze uz te asi nikdy neuvidim. mel ses vracet zpatky na zeland, a tak jsem te ani moc neresila. semtam jsme si napsali, ale hrali jsme takovou tu hru – kdo odepise pozdeji vyhral/ kdo se ozve prvni prohral – no, spis jsem ji hrala ja sama 😀

kdyz se muj srilansky mesic chylil ke konci, tys byl stale v cesku a stale bez letenek na zeland. slava tve zasekanosti! jeden vecer jsme se nezavazne bavili pres messenger a ja prohlasila, ze chci na hory, a ty na to, ze teda okay, tak pojedem. a ja na to, ze ti to sice neverim, ale tak jedem. a ty ses ptal, jestli mi nevadi, ze se vlastne vubec nezname a ja zrejme odvetila ‘ale tak se aspon pozname, haha‘, ale ruku do ohne bych za to nedala.

a tak jsme jeli.

na prvni noc jsme nemeli ubytko, ale shodli jsme se, ze ho najdem na miste, a kdyz ne, tak si nejak poradime. do rakouska jsme dojeli az za tmy. chodili jsme po celem kitzbühelu, a potvrdili si, ze internet nelhal, vse bylo plny. jednou nam nabidli very sweet room za €350, ale radeji jsme si dali very sweet night v aute. v -10°C, v perovych spacacich, dozajista s pivkem ci vinem v ruce a instantnim stestim na dobrou noc. bylo to skvely. neskutecne vtipny a z fleku bych si cele to rakousko dala znovu.

rano nas privitala modra obloha a silny slunicko. vycistili jsme si zuby a vzapeti si koupili skipassy. prvni jizda, skokanky, ty najednou ve vzduchu a ty najednou na zemi. dolu nas vezla horska sluzba, tebe prikurtovaneho jako polomrtvolu za skutr a me jako velevazeneho spolujezdce. na parkovisti jsme cekali na sanitku. mels vyhozene rameno a furt jsi tvrdil, ze to je vklidu, ze to se ti stava porad. jeste na svahu jsi po mne chtel, at ti ho nahodim zpatky, at muzem jezdit dal, ale ja se bala, ze ti to jeste vic poseru a navic mi to ani neslo. tak ti ho spravili az v nemocnici. pak ti celou ruku napasovali do ortezy a pustili nas domu. byla to leva ruka, pravou jsi mohl radit a tou nemocnou pridrzovat volat. ptal ses me, jestli bych nemohla ridit ja, ale tenkrat jsem mela veliky blok, a tak jsem potupne spitla, ze v zadnem pripade. a tobe to nevadilo, nejak si me do toho nenutil.

kdyz jsme prisli na nase predem zaplacene ubytovani, dozvedeli jsme se, ze pro nas nemaji volny pokoj, ze v rezervacnim systemu se stala chyba. v chatce byla velka kalba, ze vsech stran se ozyvala ozrala madarstina a 18-leti kluci se potaceli okolo nas. nakonec nam mladi spravci dali svuj pokoj, ze oni budou spat na lavicce v kuchyni.

vsechny ty rakouske dny jsme prochillovali. tys snowboardovat nemohl a ja bez tebe nechtela jit. jeli jsme tady prece spolu, tak proc bych tam mela jit bez tebe? hrali jsme stolni fotbalek, kdes me porazil i s jednou rukou, chodili po kopcich, nachazeli polamane cervene trumpety, ktere mam doted vystavene na policce. byli v aquaparku, kourili travu, pili pivka a mi bylo asi nejlip za posledni desetileti. za tmy v aute jsme si dali obracenou pusu a ja ti rekla, ze at se stane cokoli, takovouhle pusu si uz s nikym jinym nesmis dat. ze tahle pusa je specialni. jenom nase. byla jsem zkourena, ladovala se nuttelou, kterou normalne nejim a prislo mi to jako neskutecne dobry napad, takovy nas pakt. to abych si pojistila, ze uz nafurt budu pro tebe necim specialni. je dost mozne, ze zrovna tohle si uz ani nepamatujes, ale ted jsem ti to aspon pripomnela 😀 v pozadi se zrovna spustily soundtracky z kultovnich filmu a my poslouchali ost ze star wars, once upon a time in the west, tarantinovek, a jinych. prislo mi to bizarni, ale bezpochyby skvely.

zpatky jsem odjizdela jak sjeta. ruzovy oblacky vsude kolem me a ruzova mikina na mne.

v praze se me holky ptaly, jak jsem se mela na sri lance a ja nemohla prestat mluvit o rakousku.

…

a pak sis koupil letenky.

17. unora 2017 jsi odletal z prahy na zeland. prijel jsi za mnou o par dni driv. na jednu stranu to bylo smutny, ale na tu druhou moc hezky. povedel jsi mi, zes dlouho premyslel, jestli nezustat v cechach. kvuli me (to je ta romanticka verze, je mi jasny, ze tam bylo vic duvodu :D). z toho mi tenkrat uplne spadla brada, vzdyt jsme se vlastne skoro neznali. ale byla jsem za to tak rada.

ten den, cos odjizdel na pulroku pryc a ani jeden z nas nevedel, jestli nam to vydrzi, byl moc fajn. pri louceni jsem ti s velkym presvedcenim rekla, ze nemusime byt smutni, protoze my spolu proste budem. kdyz ses me zeptal, jaktoze to vim, odpovedela jsem ‘proste to vim.‘ jo, proste jsem to vedela. nikdy jsem si nebyla nicim tak moc jista #intuice. nic jsme si ale neslibovali. sest mesicu pres pul sveta je dlouha doba a naivita nebyla na poradu dne.

fotku nam vyfotil tvuj kamos mates. my meli v sobe dve lahve vina a jedno kouzelny brcko. ja si litala v takovych ruzovych vysinach, ze mi tenkrat fakt bylo jedno, ze se na dlouho loucime.

protoze ‘vse je tak, jak ma byt, a tak je to spravne.‘

tak a ne jinak.