Kristýna,  Myšlenky

Jsem pohodářka no. 1

Těsně před osmou ráno stojím na hlučínských schodech za pivovarem. Mám tam sraz s holkama. Jako každé ráno. Déšť nedéšť, zima, nezima.

Cígo, pokec, trocha optimismu a pomalu vstříc dalšímu dni.

Tam to asi začalo. Na gymplu.

Stylizace do pohodářky. Pohodové holky, kterou má každý rád. Holky, co nic neřeší, z každé párty odchází jako poslední. Chodí domů za svítání, a nebo vůbec. Má plno kámošek a ještě víc (samozřejmě starších) kámošů. S některými spí, s některými ne. Tak či tak, jen si užívá. Ale běda, když se zamiluje. On nebo ona. Ani jedno nevěstí nic dobrého. Baví jí cíga, vodní dýmky a alkovečírky. Stále zkouší nový věcí, nosí Adia, barevný lentilky okolo krku a kouzelný červený brýle. Když si je oblíkne, připadá si neviditelná. Tak neviditelná, že v nich kouří na svém balkóně a vůbec neřeší sousedy. Pouští si starý gramodesky a pak se s nima fotí. Poslouchá jinou hudbu. Z oddané fanynky Blink 182 se přesouvá k indie kapelám a alternativnímu pop rocku. Seznamuje se s Xavierem a přijde jí vtipný. Zůstává věrná FiXe, všechny pro ni důležité texty umí nazpaměť. Na koncertech se nechává nosit davem. Jezdí na Rock for People, jde poprvé na Colours, objíždí první ročníky Let it Rollu. Čte Bukowskeho, Kunderu, Nabokova, ale Murakamiho ještě nechápe. Pije hodně všeho. Říká, že spí u kamarádky, kamarádka říká, že spí u ní. Vrací se v šest ráno, domů ještě nemůžou, ustelou si na chodníku. Oči rozmazaný, ale ta noc za to stála. Skoro nikdy není sama. Na tom si zakládá. Pohodářky samy nebývaj, a kdyby náhodou, tak jsou s tím v pohodě. Jsou cool.

A pak se zamiluje. Hodně. Jinak to ani neumí. Chodili spolu. Trvalo to rok a půl. Dost dlouho na tak mladou holku. S tím dalším klukem jsou i nejsou spolu půl roku. Nakonec pozná dalšího, moc ji ze začátku nebere, ale konečně zjistí, že je skvělý. Zažijou si toho tunu. Tři a půl roku. Hodně bolestnýho a on jako jeden z mála odhaluje, že asi taková pohodářka nebude, že jí na hodně věcech pořádně záleží, jen neví, jak s tím vším naložit. Nechce být takhle zahlcená ~ pohlcená. Raději samu sebe už dávno přesvědčila, že je cool, že nic neřeší, že je free. Zažívá si první panický záchvat. Nechápe to – pohodářky přece nemívají úzkosti, no ne?

Stěhuje se do Prahy, má zas novýho kluka. Je neskutečně hodný a to jí dělá trošku zlou. Raději se rozejdou. V Praze je 5 let, prokalí se celou výškou, ven chodí nejmíň 8x týdně. Pozná hrozně moc lidí, hrozně moc kluků, někteří ji ovlivní, někteří ne. Z Tinder rande se vyklube polopřítel a nejlepší kamarád. Prožijou skvělý léto na Malý Straně. Vínujou pod Pražským hradem, ráno se prochází po Karlově mostě, odpoledne si na projektoru pouští divný filmy. A ona u něj tak nějak bydlí. Na konci léta odjede na exchange do Holandska. Jezdí na kole, hulí, studuje školu, která ji baví a ve zkouškovém pije litry kávy, což jí ku*va nedělá dobře. Je zpátky v Praze. Pozná Itala a totálně mu propadne. On se vrací zpět domů a ona brečí ve Světě oříšků. Pozná jiného a ona brečí všude, kde to jen jde. Baví jí electro, už nic jiného nechce poslouchat. Všichni kolem ní si dávaj do nosu a jí to přijde nechutný. Když už jako malá nechtěla šňupat TANG, tak proč by to dělala teď. Má raději vlnu zenu. Jako správná pohodářka.

berte to s nadsázkou.

nebo ne?

Jeden komentář

Zanechat Odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *