Znamení

V co věříš?

Ve vesmír. V přírodu. V to, že je vše tak, jak má být.

Dneska byl poslední den, kdy probíhalo sčítání lidu. V jedné nepovinné otázce jsem odpověděla, že jsem věřící, ale že se nehlásím k žádnému náboženství. Jsem ráda, že jsem tu kolonku takto vyplnila.

Až do morku kostí cítím, že se uzavírá jedna velká část mého života. Vlastně bych spíš řekla, že se uzavírá jedna dlouhá 27letá perioda a pomalu přichází nová. Dospělá. Pevná ve svých základech. Vyrovnaná. Vím, že dospívám. Na jednu stranu mi z toho bylo úzko, na stranu druhou, teď, když jsem pochopila, o co se jedná, je mi dobře. Vím, že jsem na tuto novou část připravena. Přestože se bojím, a přestože velké změny stále nezvládám zrovna nejlíp.

Všechno přichází ve správný čas. Ani moc brzy, ani moc pozdě.

Z velké části se na mé proměně podílí jóga. Můj kurz. Ale moc dobře vím, že se na ni připravuju už od smrti taťky. Jóga je jen posledním krůčkem, který potřebuji dokonat, aby proměna byla celistvá.

Probouzím se. Vnímám vše ještě víc než předtím. Cítím energii svého kluka tak naplno. Tu energii klidu, bezpečí, toho, že je nohama pevně na zemi. A já, jako protipól a ještě víc než kdy předtím, si lítám v nepředstavitelných výšinách. Potřebuji se uzemňovat, naciťovat se na svůj střed, být celistvá.