Do hloubek

Nejvetsi spiritualita je kazdodennost.

Jednoduchost byti.

Aneb jak zni podtitul Bohumila od Veroniky Hurdove: jak slozite je zit jednoduse?

…

Dlouho jsem v tobe hledala hloubku. Takovou tu prvoplanovou. Velky myslenky, hodne kecu, nesnesitelnou lehkost byti a tak dal.

A ted uz to konecne chapu.

Hloubka netkvi v prehnanym analyzovani, zabyvanim se vsim moznym, filosofovanim nad zivotem brouka.

Prava hloubka tkvi v jednoduchosti. 

Vim to diky tobe. Ukazoval jsi mi to celou dobu, od zacatku, co spolu jsme. 

Az diky ~ zz ~ jsem to pochopila a ted te konecne vidim ~ zrim.

Kdyz mi bylo hrozne, vzdycky jsi mi rikal, ze at se deje, co se deje, stejne zitra vyjde slunce. Strasne me to tenkrat sralo. Jakoze to vubec nechapes. To moje drama, to, jak mi je.

Jenze ono to tak vazne je. Dej se, co dej, prijde dalsi den, a pak zase dalsi. A kazdy den stojime pred vedomou volbu, jaky si to udelame. Jakou kvalitu tou nasi volbou podporime. Co si zvolime.

Den za dnem si vic a vic uvedomuju, jak ses moudrej. Bez hovnokecu okolo – proto taky zrovna moc nemluvis 😀 Dokazujes to tim, jak v kazdodennosti zijes.

A to je to nejvic.

…

Zatim to nedokazu dat do slov.

Asi to chce jeste cas.

…

7447

Je mi jasny, ze nase mala v tom bude master. Kazdy dite totiz je. 

Diky ni se cela ta hloubka, jednoduchost byti v kazdodennosti, posune na mnohonasobne vyssi level. Na to prave umeni.

Ted to jen jako rodic neposrat, nevytrhavat ji z pritomnosti. Nevytrhavat sebe z pritomnosti. Nezamerovat se na musim povinnosti, ale ucit se naplno byt tady a ted. A uzit si to. Kazdy moment, kazdou chvili. I tu, kterou v nasi dualite oznacujeme jako ‘tezkou, narocnou, na hovno‘. Ona se totiz uz nebude opakovat. Nikdy.

Vsechno je pojimive. Prozitky zarazujic se do obou spekter – dobry i zly.

Tak s nimi vsemi budme.