Tati, nevím, kým bych bez tebe byla. Ale vím, kým jsem, díky Tobě. Děkuji Ti za vše. Jsi tady, i když nejsi. Cítím tě. Pomáháš mi. Vím, že mě držíš, když se lámu. Vím, že jsi se mnou, ať se děje, co se děje. Vím, že bys byl na mě pyšný. Vím, že tě to…Continue reading Ať je Ti lehce

pouze zdánlivě nesouvisející. vše je totiž propojené. 22. 6., CoKafe DOV Přijde mi, že jsem plná slov, ale když mám u sebe konečně papír… Slova nepřichází. Souvislé věty nevytvářím a jsem ve velkém útlumu. Kde začít? V tichu je odpověď. V uvnitřnění se. Jsem zase na začátku. A žádný jakoby. Já jsem na začátku. Bojím…Continue reading Slova, táta a minulé životy

Táhne mě to na louku. Vyběhnout si do půlky kopec, být v přírodě a koukat na červánky. Oblíkám si maskáčovou bundu po tátovi a vyrážím. Po cestě mi přichází, že bych měla vylézt až nahoru. Mám plné břicho, ale stejně volání následuji. Přemýšlím o taťkovi, o znameních a o všech změnách, kterými v poslední době…Continue reading Červánky