• Kristýna,  Myšlenky

    Zdroj

    Citim obrovskou potrebu minimalismu. Cim vic toho je, at uz materialne ci toho, co ‘musim’… Citim, jak me to vse zatezkava, jak to potrebuju pustit. Ani ne tak na fyzicke rovine, mnohem spis energeticky.  Nelpet. Nezatezkavat se. Nezatezovat. Se. Dychat. Svobodne. Roztahnout ruce a letet. Tam, kam me to zrovna nejvic tahne. Neutikat, ale poddat se volani. Nasledovat se. Neprehlusovat se povinnostmi, stresem, melkym dechem. Byt se sebou. V miru. S tim, co jsem. S tim, jaka jsem. V tichosti. Za zrakem. V hloubi stredu. Doma. A cerpat z listopadoveho slunce. Nasavat paprsky do sebe. Ukladat si je. Abych k nim mohla pak kdykoliv prijit a nabrat si energii. Zivota.…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Těhotenství

    Kazda jsme expertem na sve vlastni tehotenstvi. Prvni trimestr se nesl ve znameni mirne az dost velke fyzicke nevolnosti. Probehlo par psychickych breakdownu ~ ze to prece nemuzu zvladnout, ze vubec nejsem matersky typ ~ ale vetsinu casu jsem de facto chtela jen spat. A tak jsem spala. Vedome vypinala hlavu, abych ji asi pozdeji mohla o to vic nastartovat, haha. Druhy trimestr mi zacalo byt fyzicky dobre. Znovu jsem zacala vest lekce jogy, chodit po horach, trosku cestovat a hazet sve telo do vetsi pohody. O to vic mi ale zacala haprovat psychika. Jak se telo zklidnilo a nic moc ho nebolelo, hlava dostala vetsi prostor. Mela jsem vztek…

  • Kristýna

    V pocitu

    Vracela jsem se ze své lekce, řídila a najednou jsem se úplně přirozeně ocitla v pocitu. V tom pocitu, do kterého se máme vracet. V tom pocitu, který byl při prvním zvědomění tak nádherný a tak MI vlastní. Jenže zároveň tak těžce zpracovatelný. Hlavou samozřejmě vůbec, ale ani emoce jej nezvládaly. Bylo toho moc. Moc pěkného. Ne moc ošklivého, náročného, bolavého, ale moc krásného. Tak nepopsatelně krásného, že jsem nevěděla, co s tím, že mi dělalo problém to ustát. V emocích. A tak přišel pláč. Velký. ~ Co ten pocit znamená? ~ přemýšlím. … Právě zkouším, jestli si do něj dokážu vlézt i teď. A ano, jde to. O trošku…

  • Myšlenky

    OD-souzení

    Když strachy konečně vyslovíš nahlas a ideálně ještě před někým, u koho víš, že tě bude soudit – možná tě i odsoudí (což je mj. taky jeden z tvých obrovských základních strachů) – je to vlastně nádherný očistný proces. Nevím, jestli jsem to někdy tak naplno udělala – asi ne – každopádně jsem to vůbec nečekala. Že mi to kupodivu pomůže. Možná totiž zjistíš, že to v realitě není až tak černý? A uvědomíš si, že to nakonec zvládneš? Sice jinak, po svém, ale tak, jak nejlíp v daný moment dovedeš. … Každý máme nějaké. Myšlenky, za který se stydíme i sami před sebou. Rozdíl je, když máme koule na…

  • Kristýna

    Papiňák

    Domů jsem neodjela. Myslím do pražského ~ zz ~. Chytla mě ne-moc. Přepadla. Tak nějak přirozeně k tomu došlo. Ve středu večer tady píšu o citlivosti, o přehlcení z vnějších věcí z úterý a ve čtvrtek ráno, den před rovnodenností, se mi to potvrdí i ve fyzičnu. To, abych si nemyslela. Když se na to dívám nynější optikou, řekla bych, že si to mám prožít celý. Od vše-je-tak,-jak-má-být víkendu až po následující ~ zz ~. Abych měla de facto celý měsíc, kdy prožiju svou citlivost v celistvosti a poprvé to budu doopravdy (a přesto stále ne pořád) vnímat. Projevy citlivosti ve své maximálnosti. Od pocity neuvěřitelného nadšení, vděčnosti, toho, že každá buňka v mém těle…

  • Kristýna

    Symbióza

    Zítra jedu zase do Prahy, do ~ zz ~. Po cestě z dnešní lekce (, která byla opět a zase plná a já jsem za to tak neskonale vděčná, že slovy se to nedá popsat) mi přišlo, že se zítra zase vracím domů. Na jednu stranu je to možná smutný, na stranu druhou je to krásný. Ten pocit, že jsem našla to svoje. To moje, který se nedá definovat, který se nedá pochopit myslí, který je nejvíc moje, co kdy bylo. Možná je to ten domov, který jsem celý život potřebovala a druhou půlku života jej někdy až zoufale hledala. Po celém světě, po známostech na jednu či na nespočet nocí.…

  • Kristýna

    Dušička

    15. 5. 2022 Tezko bych vzpominala na obdobi, kdy jsem byla stastnejsi a spokojenejsi. Jsem na sebe mega hrda a uzivam si kazdou sekundu tohohle cistyho zivota v radosti. Mam to totiz sakra vydreny. Bavi me zivot. Bavi me lidi. Bavi me to, co delam. ‘Chces zmenu, tak nou bud.’ … DNES 1. 9. 2022 Tohle je hezký. Hodně hezký. Tento text jsem zrovna objevila v poznámkách v mobilu. Napsala jsem jej 15. května, v den, kdy si dušička řekla, že je už od února ready a patnáctý květen je naprosto ideálním dnem začít se zhmotňovat. V bříšku.

  • Kristýna

    Když se červen láme s červencem

    11. 6. 2022, 16:30 Když synonymem pro těhotenství je křehkost Chtěla bych se ze všeho vypsat. Ale vlastně nevím jak. Vlastně nevím, co se ve mně děje. Kupa protichůdných pocitů, které se přihlásí o pozornost – kdy já jim tu pozornost bohužel dám, protože mi přijde, že nyní nemám žádnou sílu -, a jak mám s nimi naložit? Přijmout je? Zase? Aha. Chci, nechci. Strach. Obrovský.  Že se všechno změní – protože se všechno změní.  Že na to vše budu sama. To je můj největší strach.  Že to budu MUSET zvládnout. Přes to vlak nejede. Když se na to takto kouknu jinou optikou, doposud jsem vlastně nic zvládnout nemusela, jen…

  • Kristýna,  Myšlenky

    Hlína

    Snažím se najít kurz keramiky, kurz točení na kruhu. Chci, aby se mé ruce zabořily do hlíny a tvořily. Když jsem byla malá, keramika mě bavila ze všech kroužků asi nejvíc. Hlína je země. A já zemitost potřebuju. Včera jsem běhala po lese bosá. Šla jsem na houby, žádný nerostou, a to v sobotu tak moc pršelo, ale předtím bylo obrovský sucho. To je zase pravda. No a ten les, ta země pokrytá mechem, jehličím, borůvčím, semtam blátem… to bylo krásný. Tak moc. Četla jsem, že uzemňování snižuje záněty v těle i stres, zklidňuje nervový systém… A taky mi pak bylo přítomně. Ne, že by mi předtím bylo nedobře, ale…