Kristýna
-
Papiňák
Domů jsem neodjela. Myslím do pražského ~ zz ~. Chytla mě ne-moc. Přepadla. Tak nějak přirozeně k tomu došlo. Ve středu večer tady píšu o citlivosti, o přehlcení z vnějších věcí z úterý a ve čtvrtek ráno, den před rovnodenností, se mi to potvrdí i ve fyzičnu. To, abych si nemyslela. Když se na to dívám nynější optikou, řekla bych, že si to mám prožít celý. Od vše-je-tak,-jak-má-být víkendu až po následující ~ zz ~. Abych měla de facto celý měsíc, kdy prožiju svou citlivost v celistvosti a poprvé to budu doopravdy (a přesto stále ne pořád) vnímat. Projevy citlivosti ve své maximálnosti. Od pocity neuvěřitelného nadšení, vděčnosti, toho, že každá buňka v mém těle…
-
Symbióza
Zítra jedu zase do Prahy, do ~ zz ~. Po cestě z dnešní lekce (, která byla opět a zase plná a já jsem za to tak neskonale vděčná, že slovy se to nedá popsat) mi přišlo, že se zítra zase vracím domů. Na jednu stranu je to možná smutný, na stranu druhou je to krásný. Ten pocit, že jsem našla to svoje. To moje, který se nedá definovat, který se nedá pochopit myslí, který je nejvíc moje, co kdy bylo. Možná je to ten domov, který jsem celý život potřebovala a druhou půlku života jej někdy až zoufale hledala. Po celém světě, po známostech na jednu či na nespočet nocí.…
-
Ty správný věci
-
Dušička
15. 5. 2022 Tezko bych vzpominala na obdobi, kdy jsem byla stastnejsi a spokojenejsi. Jsem na sebe mega hrda a uzivam si kazdou sekundu tohohle cistyho zivota v radosti. Mam to totiz sakra vydreny. Bavi me zivot. Bavi me lidi. Bavi me to, co delam. ‘Chces zmenu, tak nou bud.’ … DNES 1. 9. 2022 Tohle je hezký. Hodně hezký. Tento text jsem zrovna objevila v poznámkách v mobilu. Napsala jsem jej 15. května, v den, kdy si dušička řekla, že je už od února ready a patnáctý květen je naprosto ideálním dnem začít se zhmotňovat. V bříšku.
-
Když se červen láme s červencem
11. 6. 2022, 16:30 Když synonymem pro těhotenství je křehkost Chtěla bych se ze všeho vypsat. Ale vlastně nevím jak. Vlastně nevím, co se ve mně děje. Kupa protichůdných pocitů, které se přihlásí o pozornost – kdy já jim tu pozornost bohužel dám, protože mi přijde, že nyní nemám žádnou sílu -, a jak mám s nimi naložit? Přijmout je? Zase? Aha. Chci, nechci. Strach. Obrovský. Že se všechno změní – protože se všechno změní. Že na to vše budu sama. To je můj největší strach. Že to budu MUSET zvládnout. Přes to vlak nejede. Když se na to takto kouknu jinou optikou, doposud jsem vlastně nic zvládnout nemusela, jen…
-
Hlína
Snažím se najít kurz keramiky, kurz točení na kruhu. Chci, aby se mé ruce zabořily do hlíny a tvořily. Když jsem byla malá, keramika mě bavila ze všech kroužků asi nejvíc. Hlína je země. A já zemitost potřebuju. Včera jsem běhala po lese bosá. Šla jsem na houby, žádný nerostou, a to v sobotu tak moc pršelo, ale předtím bylo obrovský sucho. To je zase pravda. No a ten les, ta země pokrytá mechem, jehličím, borůvčím, semtam blátem… to bylo krásný. Tak moc. Četla jsem, že uzemňování snižuje záněty v těle i stres, zklidňuje nervový systém… A taky mi pak bylo přítomně. Ne, že by mi předtím bylo nedobře, ale…
-
Jóga a sny
V roce 2018, když umřel taťka a my se vrátili po dlouhých cestách po Centrální a Jižní Americe, to bylo celý hodně špatný.Původní plán vrátit se do Prahy byl zahozen a zvyknout si na Ostravu se všemi těmi změnami bylo dost těžký.A právě v té době jsem začala s mamkou chodit na jógu do Jogisty. Do té doby jsem měla za sebou několik lekcí jógy a moc jsem nechápala, co s tím všichni mají… Jestli mi tenkrát něco pomohlo, abych nezmagořila a dokázala si aspoň trošku udržet samu sebe, byla to právě jóga v tomto studiu. Od té doby jsem se k józe (ne)pravidelně vracela. Vždy, když mi bylo nejhůř,…
-
Ať je Ti lehce
Tati, nevím, kým bych bez tebe byla. Ale vím, kým jsem, díky Tobě. Děkuji Ti za vše. Jsi tady, i když nejsi. Cítím tě. Pomáháš mi. Vím, že mě držíš, když se lámu. Vím, že jsi se mnou, ať se děje, co se děje. Vím, že bys byl na mě pyšný. Vím, že tě to vše mrzí, ale zároveň vím, že víš, že já pochopila. Bylo to tak, jak to být mělo. A je to tak, jak to být má. Nechť je Tvé dušičce krásně. Lehce. Zasloužíš si to. Jsem Ti obrovsky a upřímně vděčná. Napořád. Na viděnou doma.
-
Nikdy nebudu dost dobrá
Je hrozně, doopravdy hrozivě, zajímavé, že i když jsem si vypilovala jemnoschopnosti, které jsem u ostatních obdivovala, když se jedná o mě, neumím je zaslouženě ocenit. Nedokáži je hrdě a pyšně vykřičet do světa a stát si za nimi. Naopak se shazuju a … Dneska mi to přišlo při terapii. Otevřela se mi hlava od vrchních zubů až po korunku hlavy a začaly vylétávat všechny negativní domněnky a přesvědčení, které o sobě mám. Nejdříve jedna po druhé poletovaly v meziprostoru, po chvíli se jedna po druhé proměnily v malý vír. Až nakonec těch vírů bylo opravdu hodně. Odlétávaly pryč a zůstávaly tam jen malý zbytky. Malý oštěpky. Odšťouchávala jsem je…
-
Ahoj, Kanado
Září 2021 Je to zajímavý. Mám plnou paměť v mobilu, a tak si dělám pořádek… První (nepřetahnutý) fotky se datují od začátků v Kanadě 7/ 2019. Jak jsme dojeli do Vancouveru, sháněli auto, koupili zrezlou dodávku, která nás sice dost potrápila, protože to byla totální šunka, ale nakonec s náma vydržela celou Kanadu a ještě dál. Přes dokonalý roadtrip, kdy jsme bezmála čtvrt roku bydleli všude a nikde, ale vždycky v našem bílém Chevym * Projeli jsme několik kanadských provincií křížem krážem a dokonce to dotáhli až na Aljašku. Ta videa a fotky z toho období miluju. Byly to nejúžasnější a nejskvělejší časy. No a pak přichází zima. Fotky a videa s…
Mohlo by se vám také líbit
Jolanda nejede na Hawaii
Chaotické patrno větrno
První dny v Kanadě: Po kalíšku slivovice a naháči na Wreck beach
