Kristýna
-
Nelpění je klíčem
7. 1. 2021 Jsme spolu vic nez 4 roky a nekdy me tak seres, ze bych kolem sebe hazela taliri a triskala sklenickami o steny (nejlip i o tebe). Mame to vselijaky, ale urcite ne stale ruzovy. Vzdycky ale vim, ze jsi to nejlepsi, co me kdy potkalo a za nic na svete bych te nevymenila. A taky mi cas od casu kupujes povidlovy kolacky a to ja cenim. Nikdy jsem se necitila vdecnejsi. Zivotu. Ze mi te prihral. A nasim dvou kamaradum, ze nas dali dokupy. Ses top a hot a chci te uz na furt 😀 #dekuju … 5. 11. 2021 Jsme spolu 5 let. A jsme spolu…
-
Srpen21
Tuhle fotku mam mega rada. Nevim, cemu se tam takhle moc smeju, ale pamatuju se, ze to bylo uprimny. Opravdu moc. Od srdce. Nekdy na konci cervna 2021 jsem splnila posledni zkousku a ziskala certifikat instruktora jogy. Dostaly jsme prenadherny feedback na nasi zaverecnou lekci a byla jsem plna vdecnosti a pokory. ~ To ja jsem casto, ale v ten den jsem jimi překypovala. ~ Byla jsem na nas vsechny pysna. Byla jsem na sebe pysna. Mnohem vic nez po maturite, a dokonce i vic nez po statnicich 😀. Myslela jsem, ze to naplno a dopodrobna vyrvu do celyho sveta, ale to se nekonalo. Asi to potrebovalo uzrat 🍏. … Na zacatku kurzu nam…
-
Cokafe zápisky
7. 1. 2022 Okay, vesmíre, dík, chápu. Nebo nechápu. Nebo nevím. Ale je značně vtipný, kdo zase prošel dveřmi kavárny. Je tedy asi jedno, jestli se jedná o toxickou neznámou ženu, anebo o toxického známého muže, který si hraje na něco, co není, ani jeden typ člověka, ve svém životě nechci. Ano, naučili mě. Ale víckrát se s nimi setkat nepotřebuji. Ale víš co, asi je to normální, potkávat se s těmito lidmi. Tak to někdy holt bývá. A asi to je normální, je jen na nás, jakou odezvu zvolíme. Ignoraci. Nasranost. Klid. Vděčnost. Neutralitu. Je to proces. Chce to čas. Jako všechno. A jako všichni. Všichni potřebují čas. Na…
-
Důvěra v klid
Seznamis se s nim. Pohne se vesmir, velky tresk, exploze, turbulence. Roztristena. Seznamis se s nekym jinym. Vesmir se zastavi. Bozsky klid, vsudypritomna pritomnost, vse je tak, jak ma byt. Celistva. Nejdriv ne sama za sebe, ale pozdeji uz jo. Ani ne za pet let. Je mi hezky. Citim, ze jsem jina. Ze jsem vyrostla, ze jsem se probudila, ze jsem pochopila. To, co jsem mela – az doposud. Cloveku, ktery mi ukazal, ze i pod tou sebebolestivejsi emoci – je klid. Vsuderozlevajici se klid. Konejsive bezpeci. Lecive byti. Musela jsem to zazit. Prozit. Protoze pouze vedet nestaci. Muj aktualni dlouhodoby zamer – mozna i celozivotni – je tento klid…
-
Šuplíky a kouzelné paní
V podcastu s biohackerkou Veronikou Allister bylo řečeno, že až když je vám teprve doopravdy dobře ~ zdravě, uvědomíte si, jak hrozně vám bylo doposud. A je to tak. Nemluvím teď pouze o stavu své mysli, duševního zdraví. Toto zdraví bylo prozatím velmi nestále s hlubokými propady v absolutní ztracenosti a na druhé straně s euforií lámanou se stavem zenu. Pár měsíců zpět se mi rozhodilo i fyzické zdraví. Do akutního stavu. Ono totiž bylo rozhozené už dlouho, několik let, jen jsem tomu nepřikládala velkou pozornost. Nechtělo se mi zatěžovat ještě tím. Nicméně. Minulý čtvrtek jsem byla na Bicomu. Paní, která toto vyšetření provádí, mi doporučil můj doktor z hor…
-
Taková a maková
Mylné interpretace. Mohou vzniknout, když se někdo prohrabe mými texty na blogu a zařadí mě do kolonky nejdepresivnější děvče v okolí. Mylným interpretacím nahrávám, protože psaní mi dozajista slouží jako forma terapie, a dostávám se k němu většinou, když je mi nejhůř. Ale jako každý i já mám v sobě více podob. Depresivní a utlumená. Úzkostná a chaotická. Zběsilá. Protivná jak prdel. Přehnaně nadšená a zamilovaná do každého okamžiku existence. Radostná. Úplně. Šťastná. Blaženě a jednoduše. V míru. Absolutním. Vyklidněná. Uzemněná. Energická a kreativní. Upřímná. Autentická. V extrémech. V jednotě.
-
Tíha
3. 9. 2021 Někdy si říkám, že když se rozdával talent na pečení a sklony k depresím a úzkostem, musela jsem si poplést řady. 8. 9. 2021 Nesnáším mouchy. Sedají na hovna a na mrtvoly zvířátek. Jedí a vysávají poslední zbytky života. Když jsem otevírala náš kompost, co máme za oknem, vyletělo bezmála 20 much. Už velkejch, fuj. Dlouho jsme jej totiž neotevírali. Byli jsme pár dní pryč, pak Kuba odjel do Mikulova a já zůstala s podrážděným žaludkem doma, takže jsem krom bílýho rohlíku a suchý rýže, nic nejedla. Život posranej, svině líná. Nechtěla bych se teď potkat. Jsem protivná jak prdel. A zároveň smutná. Nevím, jestli mám fakt…
-
Vděčnost
Jsem neskutečně (nejogínská Kristýna by napsala ‘kurevsky‘ ?) vděčná za každého člověka, co se přihlásí na mou lekci. Nejméně jednou za den se dívám do přihlašovacího systému a když vidím, že mi tam naskočil další člověk, rozsvítí se mi oči, a nahlas si začnu srandovně a naoko pyšně říkat: “Šest lidí. Na mě se přihlásilo šest lidí! A to mám daší lekci až za 5 dní!“, a nebo “Kubo, na mě má dnes přijít 13 lidí a jen jedna z nich je moje mamka. Jen jedna!” ? Jinými slovy, tolika lidem se líbí, jak to dělám. Tolika lidem se líbí moje energie. Tolika lidem mohu něco ze sebe předat ?. Začátky jsou fakt…
-
Deeva
Na neoficiálním jóga certifikátu mám napsáno Kristýna Deeva Černá. Deeva [Dívā] je mé duchovní jméno. Měli jsme si vybrat takové, které s námi na nějaké úrovni rezonuje. Ať už jeho samotná vibrace, význam či cokoliv jiného. Všichni z naší skupiny si postupem času vybrali svá jména a my vždy oslavovali jejich nové zrození. Od té doby jsme daného člověka oslovovali jeho duchovním jménem. V praxi to samozřejmě nebylo 100%, ale ta podstata byla zachována. Své jméno jsem si vybrala kvůli jeho osobité vibraci, seděla mi. Až pak jsem si přečetla význam… Deeva = “lampa”“Tyvole, já ale nechci být lampa.” Google mi pak ukázal další významy ~ “divine, shining one” ~ a ty…
-
Druhá lekce jógy
17. 8. 2021 Dneska jsem vedla svou druhou lekci ??♀️??♀️. Rada bych napsala, jak to bylo skvely a naplnujici, a jak jsem byla nacitena na sebe a na sve telo, ale zaroven a predevsim na vsechny ‘sve’ jogujici a dokazala sjednotit totalne rozlisne energie, ale bohuzel to tak nebylo ?. Tri minuty pred zacatkem me dost zbytecne rozhodila jedna vec tykajici se teto posahane c* doby, a tak jsem prvnich 25 minut odvedla ponekud roztekane a vse, co jsem rikala (o naciteni se na sebe a sve potreby, o vedomosti, o dechu, aj.), jsem doopravdy necitila. A jako *doprdele*, ja takhle sve lekce vest nechci. Neco rikat, ale nezit to…
